O NÁS

Historie oddílu

ODDÍL

Přihlášky

"PEPÍK"

UŽITEČNÉ

RŮZNÉ

Česko-španělský slovníček

HOME

Zpěvník

Toulavej V. Kiďák Tomáško

Někdo z Vás kdo poznal dálku, jeden z těch

co rozuměj,

ať Vám poví proč mě říkaj, proč mě říkaj

Toulavej .

Kdo mě zná a v trávě sedí, kdo si myslí je mu hej,

tomu zpívá pro všední den, tomu zpívá Toulavej.

Sobotní ráno mě neuvidí, u cesty s klukama

stát,

na půdě celta se prachem stydí a starý songy

jsem zapomněl hrát. /: zapomněl hrát:/.

Někdy v noci je mi smutno, často bejvám doma zlej,

malá daň za Vaše umí, kterou splácí Toulavej.

Každej měsíc jiná štace, čekáš kam tě uložej,

je to fajn vždyť přece zpívá, třeba smutně Toulavej.

Sobotní ....

Vím že jednou někdo přijde, tiše pískne no tak jdem,

známí kluci ruku stisknou řeknou vítej Toulavej.

Budou hvězdy jako tenkrát, až tě v očích zabolej,

celou noc jim bude zpívat jeden blázen Toulavej.

Sobotní ráno mi poletí vstříc budeme u cesty stát,

vypráším celtu a můžu Vám říct, na starý songy si vzpomenu rád.

Někdo z Vás kdo chutnal dálku, jeden z těch co rozuměj,

ať Vám poví proč mi říkaj, proč mi říkaj Toulavej

Hlídač krav Jaromír Nohavica

1. Když jsem byl malý, říkali mi naši:

"Dobře se uč a jez chytrou kaši,

až jednou vyrosteš, budeš doktorem práv,

takový doktor sedí pěkně v suchu,

bere velký peníze a škrábe se v uchu,"

já jim ale na to řek':"Chci být hlídačem krav."

R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře,

jíst kaštany a mýt se v lavoře,

od rána po celý den zpívat si jen,

zpívat si: pam pam pam ...

2. K vánocům mi kupovali hromady knih,

co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich:

nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy,

ptal jsem se starších a ptal jsem se všech,

každý na mě hleděl jako na pytel blech,

každý se mě opatrně tázal na moje zdraví.

3. Dnes už jsem starší a vím, co vím,

mnohé věci nemůžu a mnohé smím,

a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy,

s nohama křížem a s rukama za hlavou

koukám nahoru na oblohu modravou,

kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy.

Nikdo se nesmál Žalman a spol.

U dveří mi zazvonil svět, já vypad z plínek rovnou

do ráje, v tom ráji hrál se smutnej kabaret,

dávali smích, dávali smích nikdo se nesmál

Hlavou mi vrtá zvědavej červotoč,

když hladím Tvoje tělo ocejchovaný

a pak se směju a vůbec nevím proč

/:proč kolem nás:/ nikdo se nesmál

V hospodě pláče harmonika dětí,

pocestný vítá u pípy klaun

jak pak se máme, jak to s náma letí

/:až ke hvězdám:/ nikdo se nesmál

Stojím frontu na děravej fáč,

denně slyším smutný řehtání

morálku těch, co držej karabáč

tu dobře znám na koně mý, nikdo se nesmál

V hospodě ....

Po nocích žiju, už nemám ani strach,

i když mi vezmou kliku ze dveří,

stejně bych oknem za muzikou plách

/:a nikdo víc:/ by se mi nesmál

V hospodě ......

Na na na ná ná ............

...............................

/:až ke hvězdám:/ nikdo se nesmál

Amazonka Hop Trop

Byly krásný naše plány,

byla jsi můj celej svět,

čas je vzal a nechal rány,

starší jsme jen o pár let.

Tenkrát byly děti malý, ale život utíká,

už na táto slyší jinej, i když si tak neříká.

Nebe modrý zrcadlí se

v řece která všechno ví,

stejnou barvou jakou měli,

tvoje oči džínoví

Kluci tenkrát co tě znali,

všude kde jsem s tebou byl

Amazonka říkávali, a já hrdě přisvědčil.

Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká

vedly k tomu, že ti nikdo Amazonka neříká

Nebe ......

Zlatý kráse cinkrdlátek,

jak sis časem myslela,

vadil možná trampskej šátek,

nosit dál´s ho nechtěla

Teď jsi víla z paneláků

samá dečka, samej krám,

já si přál jen abys byla

pořád stejná přísahám.

Tři čuníci Jaromír Nohavica

1. V řadě za sebou tři čuníci jdou,

ťápají si v blátě cestou-necestou,

kufry nemají, cestu neznají,

vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí ...

2. Auta jezdí tam, náklaďáky sem,

tři čuníci jdou, jdou rovnou za nosem,

ušima bimbají, žito křoupají,

vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí ...

3. Levá, pravá - teď!, přední, zadní - už!,

tři čuníci jdou, jdou jako jeden muž,

lidé zírají, důvod neznají,

proč ti malí čuníci tak vesele si zpívají: uí uí uí ...

4. Když kopýtka pálí, když jim dojde dech,

sednou ke studánce na vysoký břeh,

ušima bimbají, kopýtka máchají,

chvilinku si odpočinou, a pak dál se vydají: uí uí uí ...

5. Když se spustí déšť, roztrhne se mrak,

k sobě přitisknou se čumák na čumák,

blesky bleskají, kapky pleskají,

oni v dešti, nepohodě vesele si zpívají: uí uí uí ...

6. Za tu spoustu let, co je světem svět,

přešli zeměkouli třikrát tam a zpět

v řadě za sebou, hele, támhle jdou,

pojďme s nima zazpívat si jejich píseň veselou: uí uí uí ...

Šedý medvěd W. Matuška

To máš holka těžký, když se kácí dřevo,

ak musím bejt u toho,

sezóna pro nás dřevorubce začíná už zítra,

tak nebudˇ smutná.

Zejtra časně ráno až mě slunce vzbudí,

přijdu ti má milá, přijdu sbohem dát,

budu tam, kde hřeje mech a říčka studí

v ráji voňavejch a prosluněnejch klád.

Mám tam boudu dřevjenou, pod ní skálu s ozvěnou,

šedej medvěd si tam chodí se mnou hrát,

chvíle stačí co bys vdejch, vůni větví jedlovejch

jó a člověk zase na světě je rád.

Já ti tady časně ráno šátek nechám

ty se můžeš do něj mračit nebo smát

dneska budu s tebou, ale zejtra spěchám

k ráji voňavejch a prosluněnejch klád.

Mám ....

Zejtra časně ráno jdem a ty si zatím,

můžeš bílé plátno do výbavy tkát

abys moje mohla bejt hned jak se vrátím

z ráje voňavejch a prosluněnejch klád.

Mám ....

Rovnou

Tak už jsem ti teda fouk, prsten si dej za klobouk,

nechci tě znát a neměl jsem tě rád,

to ti řikám rovnou

/:Rovnoujó tady rovnou,:/

prostě tě pic a nehledej mě víc, to ti řikám rovnou

Z Kemtucky do Tennesse, přes hory a přes lesy,

z potoků vodou já smejvám stopu svou,

to ti říkám rovnou.

Statistika Zdeněk Svěrák

1. Je statisticky dokázáno, že slunce vyjde každé ráno

a i když je tma jako v ranci, noc nemá celkem žádnou

šanci.

R: [: Statistika nuda je, má však cenné údaje,

neklesejte na mysli, ona nám to vyčíslí. :]

2. Když drak si z nosu síru pouští a Honza na něj číhá v

houští,

pak statistika předpovídá, že nestvůra už neposnídá.

3. Tak vyřiďte to ctěné sani, že záleží to čistě na ní,

když nepustí ji choutky dračí, tak bude o hlavičky kratší.

Večerníček Pohádky

1. Dříve, než nám klesnou víčka těsně před spaním,

uvidíme Večerníčka, jak se uklání,

pokud vám není moc, dobrý večer, dobrou noc,

zamává čepičkou,

z kouzelných hromádek hází lístky pohádek

maličkou ručičkou.

2. Nežli Brouček složí krovky, než by řekl "smím?",

z televizní obrazovky krokem Rumcajzím

loupežník vykročí, s každým pánem zatočí,

Manku má copatou,

zahvízdá, zapíská, vždycky najde Cipíska

bradu má vousatou.

3. Červená se muchomůrka, letí motýlek,

v trávě sedí Vochomůrka, vedle Křemílek,

zkoumají pravidla, jak se vaří povidla,

vařečkou míchají,

kdopak dřív uteče, než jim hrnec přeteče,

to se nás neptají.

4. Méďa Béďa honí v lese vlka-zloděje,

Míček Flíček rozbil okno, nic se neděje,

opičák Hup a Hop řídí loď a barví strop,

najedou na útes,

všechno zná, všechno ví, všechno zdárně vyřeší

chytrý pes maxipes-Fík.

5. = 1.

Lodníkův lament Hop Trop

Já snad hned, když jsem se narodil

na bludnej kámen šláp

a do školy moc nechodil i tak je ze mě chlap.

Velký dusno, který nad hlavou mi doma

viselo,/ drsnýmu chlapu nesvědčí, já ťuk si na čelo

Hó hó hó hou hó héja hou,

Máma mě doma držela a táta na mě dřel,

já moh jsem jít hned studovat,/ kdybych jen trochu chtěl.

Oženit se vzít si ňákou trajdu copatou

a za její lásku platit celou vejplatou, hó hou.

Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást/ že na lodích je veselo a čepujou tam chlast. / A tak honem sem se nalodil na starej vratkej křáp/ kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb.

Vlny s kocábkou si házeli a každej dostal strach /a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach, /všechny krysy z lodě zmizeli a v dálce maják zhas/ a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás.

Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví, /moc nikomu se nechtělo do vody ledový.

Kránu bouře trochu ustala já mořskou nemoc měl, /všem co můžou chodit po zemi jsem tolik záviděl.

Jakým zázrakem jsme dojeli, byl každej živ a zdráv, /a všichni byli veselí jen já jsem rukou máv. /Na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít /jen lituju a vzpomínám, jak jen sem se moh mít.

Jarní tání Brontosauři

Když jarní tání cesty sněhu zkříží

a nad ledem se mlha objeví,

voňavá zem se sněhem tiše plíží,

tak nějak líp si balim proč bůh ví.

Přišel čas slunce zrození a tratí,

na kterejch potkáš kluky ze všech stran,

/: hubenej joe, Čára ušoun se ti vrátí,

oživne camp, jaro vítej k nám.:/

Kdo ví jak voní, země, když se budí,

pocit má vždy, jak zrodil by se sám,

jaro je lék na řeči co nás nudí,

na lidi co chtěj zkazit život nám.

Přišel čas ....

Zmrznout by mělo, kéž by se tak stalo,

srdce těch pánů, co je jim vše fuk,

pak bych měl naději, že zas příští jaro

bude má země zdravá jako buk.

Přišel čas slunce ....

Severní vítr

Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou,

jsem chudý, jsem sláb, nemocen.

Hlava mě pálí a v modravé dáli

se leskne a třpytí můj sen.

Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí,

tam zbytečně budeš mi psát.

Sám v dřevěné boudě sen o zlatý hroudě

já nechám si tisíckrát zdát.

Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím.

K nohám ti dám zlaté pruty nebo se vůbec

nevrátím.

Zarůstám vousem a vlci už jdou sem,

už slyším je výt blíž a blíž.

Už mají mou stopu, už větří, že kopu

svůj hrob a že stloukám si kříž.

Zde leží ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén

a opustil tvou krásnou tvář.

Měl plechovej hrnek a pár zlatejch zrnek

a nad hrobem polární zář.

Ref.: ……….

Bedna od Whisky Miky Ryvola

Dneska už mě fŕy ňák nejdou přes pysky,

stojím s dlouhou kravatou na bedně od Wisky.

Stojim s dlouhým obojkem jak stájovej pinč

tu kravatu co nosím mi navlík soudce lynč.

Tak kopni do tý bednu, ať panstvo nečeká,

jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká,

do nebeskýho báru, já sucho v krku mám,

tak kopni do tý bedny, ať na cestu se dám.

Mít tak všechny bedny od whisky vypitý,

postavil bych malej dům na louce ukrytý.

Postavil bych malej dům a z okna koukal ven

a chlastal bych tam s Bilem a chlastal by tam Ben.

Když jsem štípnul koně a ujel jen pár mil,

nechtěl běžet dokavď se Whisky nenapil.

Zateracená smůla zlá, zatracenej pech,

když kůň cucá Whisku jak u potoka mech.

Kdyby si se hochu jen pořád nechtěl rvát,

nemusel jsi dneska na týhle bedně stát,

moh si někde v suchu tu svoji Whisku pít,

nemusel si hochu na krku laso mít.

Až kopneš do tý bedny jak se to dělává,

do krku mi zůstane jen dírka mrňavá,

jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok,

má to smutnej konec a Whisky ani lok.

Vodácká holka Samson

1. Když vlny se valí a peřeje řvou

a šutry z nich civí jak sůvy,

loď praská a umrlčí zvon bije tmou,

tak řekni, kdo pomoct ti umí.

*: Kdo pádlem jen kmitne a převrátí loď,

pak ječí jak staženej z kůže,

že ty jseš ta atrapa, ty jseš ten cvok,

co za každý cvaknutí může.

2. Je pěkná jak ráno a voní jak les, /

když na dřevo u ohně hrává,

je zrádná jak kočka a věrná jak pes,

ta holka, co při tobě spává.

R: Tu vodáckou holku si navěky nech,

netop ji, nezaháněj,

svou víru, svou sílu, svý štěstí i pech,

svý strachy, svý prachy, svůj poslední dech

jí poctivě odevzdávej / a lásku za lásku dávej.

3. Kdo připálí rejži a přesolí čaj, /kdo sůl nechá v posledním kempu,/kdo ráj změní v peklo a peklo zas v ráj, /kdo zná všechny písničky trempů.

*: Kdo přeje ti štěstí a kope ti hrob, /kdo sladce hned šeptá, hned vříská,/a koho bys roztrh' a praštil a kop' /a po kom se celej den stýská.

4. Až vlasy nám odbarví nebeskej král / a vrásky nám počmáraj' kůži,

svý holce dej pusu a řekni "jdem dál" /a na pádlo polož jí růži.

Strč prst skrz krk Bobři

R: "Strč prst skrz krk" zřetelně nám přeříkej,

"strč prst skrz krk" zřetelně nám přeříkej,

bude z tebe zpěvák velikej, Pájo.

1. Na cvičišti čtyři svišti piští,

na cvičišti čtyři svišti piští,

těším se na lekci příští, ach jo.

2. Dalajláma v lomu láme slámu,

dalajláma v lomu láme slámu,

já si na tom jazyk zlámu, ach jo.

3. Jak Julie olejuje koleje,

jak Julie olejuje koleje,

smrtelný pot ze mě leje, votři mě.

4. Teď už umím "kaplan plakal v kapli",

teď už umím "kaplan plakal v kapli",

hlasivky se mi už naply, ach jo.

Jdem zpátky do lesů P. L. Žalman

Sedím na kolejích, které nikam nevedou,

Koukám na kopretinu, jak miluje se

s lebedou.

Mraky vzaly slunce zase pod svou ochranu,

óó -----

Jen ty nejdeš holka zlatá, kdypak já tě

dostanu.

R: Z ráje, my vyhnaní z ráje,

kde není už místa, prej něco se chystá

óóó---

Z ráje nablýskaných plesů, jdem zpátky do lesů,

za nějaký čas.

Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe,

Málo si se snažil málo šel si do sebe.

Šel jsi vlastní cestou a to se dneska nenosí

I pes kterej chce přízeň napřed svého pána poprosí.

Už tě vidím z dálky, jak máváš na mě korunou

A jestli nám to bude stačit zatleskáme na druhou.

Zabalíme všechny co si dávaj rande za branou

V ráji není místa možná v pekle se nás zastanou.

Osamělý město

Ten den co vítr listí z města svál,

můj džíp se vracel jako by se bál,

že asfaltový moře odliv má

a stáj že svýho koně nepozná

Řekni kolik je na světě kolik je takovejch měst,

řekni kdo by se vracel, když všude je tisíce cest,

tenkrát, když jsi mi Terezo řekla, že ráda mě máš,

tekrát ptal jsem se Terezo kolik mi polibků dáš,

naposled, naposled.

Já z dálky viděl město v slunci stát

a dál jsem se jen s hrůzou musel ptát,

proč vítr mlátí spoustou okenic,

proč jsou v ulicích auta jinak nic.

Řekni .......

Do prázdnejch beden zvotvíranejch aut,

zaznívá odněkud divnej tón flaut

a v závějích starýho papíru,

válej se černý klapky z klavíru

Řekni ....

Tak bloudím tímhle strašným městem sám

a vím že Terezu už nepotkám,

jen já tu zůstal s prázdnou ulicí

a osamělý město mlčící

Řekni ......

Omnia vincit amor Klíč

Šel pocestný kol hospodských zdí,

přisedl k nám a lokálem zní

pozdrav jak svaté přikázání

Omnia vincit amor

Hej šenkýři dej plný džbán,

ať chasa ví kdo k stolu je zván,

se mnou ať zpívá kdo za své vzal

Omnia vincit amor

Zlaťák pálí nesleví nic,

štěstí v lásce znamená víc,

všechny pány ať vezme ďas,

Omnia vincit amor

Já viděl zemi válkou se chvět,

musel se bít a nenávidět

v plamenech pálit prosby a pláč

Omnia vincit amor

Zlý trubky troubí vítězí zášť,

nad lidskou láskou roztáhli plášť,

v tom kdosi krví napsal ten vzkaz

Omnia vincit amor

Zlaťák pálí ......

Já prošel každou z nejdelších cest,

všude se ptal co značí ta zvěst,

až řekl moudrý pochopíš sám

(všechno přemáhá láska)

Omnia vincit amor

Zlaťák pálí ....

Teď s novou vírou obcházím svět,

má hlava zšedla pod tíhou let,

každého zdravím větou všech vět,

Omnia vincit amor

Já jsem tak línej Miki Ryvola

1. Dole pod álejí, kousek od kolejí
       sametovej flíček mám,
   oblaka si plavou, kus drnu pod hlavou,
       panebože, já se mám,
   támhle za smetištěm jako mraveniště
   šedý město rámusí,
      ať si nohou trhne ten, kdo z města zdrhne,
       poslouchat ho nemusí.

R: Jó, já jsem tak línej, tak překrásně línej,
   a nejhezčí na tom, že nechci být jinej,
           jó, to se to válí, když sluníčko pálí,
   za to mě veřejnost nepochválí.

2. Uspěchanej pane, co se s váma stane,
   až budete v důchodu,
   v pozlacený kleci bývá plno věcí
   a funění do schodů,
   žádná cesta rájem, jestli máte zájem,
   měl bych pro vás dobrej tip:
   co vám, sakra, brání válet se na stráni
   a bejt na tom mnohem líp.
R:

Panenka Minesengři

/: Kdyby tady byla taková panenka,

která by mě chtěla :/

/: Která by mě chtěla, syna vychovala,

přitom pannou byla :/

Kdybych já ti měla syna vychovati, přitom pannou býti

Ty by si mě musel kolíbku dělati, do dřeva netíti.

Kdybych já ti musel, kolíbku dělati, do dřeva netíti,

Ty bys mě musela košiličku šíti, bez jehly a nití.

Kdybych já ti měla košiličku šíti, bez jehly a nití.

Ty by si mě musel žebřík postaviti až k nebeské výši

Kdybych já ti musel žebřík postavitiaž k nebeské výši

lezli by jsme spolu, spadli by jsme dolů,

byl by konec žití.

Tři kříže Termiti (Hop Trop)

Dávám sbohem vše břehům proklatejm,

který v drápech má ďábel sám.

Bílou přídí šalupy My Grave

míří k útesu, který znám.

Jen tři kříže z bílýho kamení,

někdo do písku poskládal.

Slzy v očích měl a v ruce znavený

lodní denník, co sám do něj psal.

První kříž má pod sebou jen hřích,

samý pití a rvačky jen,

chřestot nožů při kterým přejde smích

srdce kámen a jméno sten.

Jen tři ....

Já Bob Green mám tváře zjizvený,

štěkot psa zněl, když jsem se smál

druhej kříž mám a spim pod zemí,

že jsem falešný karty hrál.

Jen tři kříže ...

Třetí kříž snad vyvolá jen vztek,

Pety Rogers těm dvoum život vzal,

Svědomí měl, vedle nich si klek,

snad se chtěl modlit: „ Já vím, trestat je lidský, ale odpoštět je božský, snad mi tedy bůh odpustí.

Jen tři kříže ......

Nikdo se nesmál Žalman a spol.

U dveří mi zazvonil svět, já vypad z plínek rovnou

do ráje, v tom ráji hrál se smutnej kabaret,

dávali smích, dávali smích nikdo se nesmál

Hlavou mi vrtá zvědavej červotoč,

když hladím Tvoje tělo ocejchovaný

a pak se směju a vůbec nevím proč

/:proč kolem nás:/ nikdo se nesmál

V hospodě pláče harmonika dětí,

pocestný vítá u pípy klaun

jak pak se máme, jak to s náma letí

/:až ke hvězdám:/ nikdo se nesmál

Stojím frontu na děravej fáč,

denně slyším smutný řehtání

morálku těch, co držej karabáč

tu dobře znám na koně mý, nikdo se nesmál

V hospodě ....

Po nocích žiju, už nemám ani strach,

i když mi vezmou kliku ze dveří,

stejně bych oknem za muzikou plách

/:a nikdo víc:/ by se mi nesmál

V hospodě ......

Na na na ná ná ............

...............................

/:až ke hvězdám:/ nikdo se nesmál

Martině Lístek

Svítá, už spánek to vzdává

Svítá rosa na dlaních

Svítá a náladu dává to letní svítání

Když vláda léta sílí,

Vstříc kamarádům a spáleným zádům jdem,

Když s někým lásku sdílíš

Lásku ke všemu živému, co nosí zem.

Když ráno z mlhy vstává

Tak každý problém pryč je, čert ho vem,

Touláš se, sníš, pak vzdáváš

Všem krásám hold a usínáš pod nebem.

Svítá, už …..

Jdeš s kamarády strání,

Pak říčka nohy znavený omývá,

U ohně do svítání

Písniček spousty a nikdo nezívá

Pak z okna vlaků máváš

A schováváš to hezké, jak tajemství

Jen neber víc než dáváš,

Ať živé může žít i přátelství.

Svítá, už …..(2x)

……….svítá

Den pramenů Lístek capo 1

1.Už skapává ze skal, jak ledy tajou v úbočí,

a tak pramenů den pozval, všechny kapky i z našich očí

už skapává ze skal a šlépěj v bahně tisknutá,

vítr ve větvích píseň hrál, bíla je v roklích semknutá

Ref.:Dej nám, ó dej nám z ledů do dlaní

a přej nám, a přej nám ať nás Morana nedohoní

2.Už skapává ze skal signálů tolik údolí,

a zas to jedno z tolika jar, co v srdci mnohých zabolí,

už skapáva ze skal, a touhy tolik co pramenů,

kde je ten, co za pravdou stál a cestu plnou měl kamenů

Ref.:

3.Už skapává ze skal, jak ledy tajou v úbočí,

silnej pramen možná bude dál, a řeka v peřejích jednou zahučí

už skapáva ze skal a naše zem k nám promlouvá,

stopy vedou blátem dál, bílá je v duších semknutá

Ref.:

Sólo:

Ref.:+Dej nám ó dej nám

Oči sametový Lístek

1.Často rád si chodíval sám, zkoušel dát hlas ozvěnám,

u nejvyšších jsi vrcholů stál, a daroval sny tam za obzor dál

a hledal's v nich ty budoucí cíle jak v šeru jsou a v hučící síle,

lesů kol dokola posetých a lidma něčím podobným posedlých

Ref:Spát s nima za temný noci a prudkýho deště pod skalou

brát s nima na dva dny věci a hořet tohou nedočkavou

že snad se ti vrátí ten svě tuláckých sil a moudrosti bráti

a věřit v kouzlo přirodních sil

2.Potkávals kluky po zažloutlejch stráních,

a tušil jsi, že něco ti schází

co bylo to jen, vždyť nebyl to sen,

snad svoboda klid, snad pravda a cit

krásný den po probdění přišel

a správná slova právě si našel,

má krajino můj domove, neměnil bych tě

to vím že ne

Ref.:

3.Avšak jedna jizva dál zůstává, pár očí tvých v mých představách

běží jen dál do nenávratna, sametové někde pod hvězdama

dál poznáváš, že něco nemít v nás probouzí tu vůli chtít jít

zas poznávat a obzor najít a na obzoru oči sametový

Ref:

+ Že snad se ti vrátí….

Abych tu žil

Kapsy mám, abych v nich měl díru,

boty mám a na nich letní prach,

pod širou oblohou jsem se sám usadil,

že mám chuť v hlavě si srovnat,

pro co jsem žil.

Píseň mám, abych měl co zpívat,

oheň mám, aby mě tu hřál,

pár snů mám, abych dál za nocí je tu snil,

že mám jen jeden lidskej úděl,

abych tu žil.

Louky mám, abych se moh toulat,

lesy mám, abych měl kam jít,

dlouhý proud řeky mám, abych shýbnul se a pil,

že mám to výsadní právo,

abych tu žil.

Slunce mám, na cestu mi svítí,

štíty hor a jejich úbočí,

lásky mám nesčetné, abych se sám přesvědčil,

že mám to, co mi stačí,

abych tu žil.

Samotář Poupata

1.Každý ráno chodí sám,

cestu společnou s ním mám,

jenom matně vnímá ruch těch

všedních dní,

v očích nosí dálky cest,

jimi nechává se vést,

chodí tiše, jako když o něčem sní.

R: V pátek vlak mu zahouká,

kytaru z pouzdra vysouká,

po vagónu zpěv zní při dunění kol,

když vlak náhle zastaví, mysl dálce nastaví,

odhodlán jít třeba na severní pól.

2. Nebe modrý nad hlavou, v ruce tornu toulavou,

boty starý šlapou prachem lesních cest,

osada ho uvítá, když už šerem prosvítá

první hvězda, která dělá nocím křest.

3. Ráno slunce ozáří jeho úsměv na tváři,

celý den jak dítě dovede si hrát,

když pak oheň zahoří, do spánku se ponoří,

v neděli už zase na cestu se dá.

4. Každý ráno chodí sám, cestu společnou s ním

mám,

dnes už vím, o čem tak asi

pořád sní ..

Coloredo Kabát

Můj táta vždycky říkal hochu žádný strach

seš kovboj v Coloredu můžeš krávy pást.

Já raděj utratil jsem sám všechny prachy,

do srdce evropy já odjel v klidu krást.

Narvaný kapsy prasten i řetězy zlatý,

tam místní indiáni kolem krku maj,

a ty co nemakaj tak jsou nejvíc bohatý,

musim si pohnout dokavaď tam rozdávaj.

Z Billa na Nováka změnim si svý jméno

a až tu malou zemi celou rozkradem,

tak se vrátím ve svý rodný Coloredo

a o tý zlatý žíle řeknu doma všm.

Tam kradou všichni, co blízko okolo bydlej,

šerif se na ně jenom hezky usmívá,

kdyby se nesmál, tak ho okamžitě zmydlej,

házej mu kosti za to že se nedívá.

Z Billa na Nováka .....

Místo krav vám nelžu prej tam pasou holky

a když jim nezaplatíš vyrazej ti dech,

ale s IQ to tam nebude tak horký,

místo na koních tam jezděj v medvědech.

Z Billa na Nováka .....

Hráz Brontosauři

Stál tam na stráni dům v něm židle a stůl

pár kůží a krb co dřevo z něj voní.

S jarem, když máj rozdá barvy svý

tu sosna krásná nad chajdou se skloní.

A říčka když stříbrným hávem se přikryje

s ránem, svý ahoj jí dáš a zas je tu den.

Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá

svět sním, svět s ním.

Touláš se po lese touláš a jenom tak bloumáš a koruny stromů tě uvítaj rosou.

Víš že času je dost to znáš a možná potkáš někde dívku bosou.

Po slůvkách který se říkaj úpo dnech něžných stisků vás uvítá chajda a zas je tu den.

Zazní .....

Však náhle volání táhlé ti přeruší snění a oznámí všem, je poslední den.

Voda zaplaví údolí, sosnu chajdu až pohled zabolí.

Ta hráz je potřebná všem však zabíjí den co nosil mě v náručí romantickém.

Zazní údolím bolest tvá to bolest ráno uvítá svět s ním, svět s ním, na na na ná na na .....

Sametová Žlutý pes

1. Vzpomínám, když tehdá před léty

začaly lítat rakety,

zdál se to bejt docela dobrej nápad,

saxofony hrály unyle, frčely švédský košile

a někdo se moh' docela dobře flákat.

2. Když tam stál rohatej u školy a my neměli podepsaný úkoly,

už tenkrát rozhazoval svoje sítě,

poučen z předchozích nezdarů sestrojil elektrickou kytaru

a rock'n'roll byl zrovna narozený dítě.

R: Vzpomínáš, takys' tu žila,

a nedělej, že jsi jiná,

taková malá pilná včela, taková celá sametová.

3. Přišel čas a jako náhoda byla tu bigbítová pohoda,

kytičky a úsmevy sekretárok,

sousedovic bejby Milena je celá blbá z Boba Dylana,

ale to nevadí, já mám taky nárok.

4. Starý, mladý nebo pitomí mlátili do toho jako my,

hlavu plnou Londýna nad Temží,

a starej dobrej satanáš hraje u nás v hospodě mariáš

a pazoura se mu trumfama jenom hemží.

R: Vzpomínáš, už je to jinak, a jde z toho na mě zima,

ty jsi, holka, tehdá byla taková celá sametová.

5. A do toho tenhle Gorbačov, co ho znal celej Dlabačov,

kopyta měl jako z Arizony,

přišel a zase odešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel

a po něm tu zbyly samý volný zóny.

R: [: Vzpomínáš, jak jsi se měla, když jsi nic nevěděla,

byla to taková krásná cela a byla celá (sametová) ... :]

Škrábej Hop Trop

1. Trojstěžníku plachty k rozervání napnutý,

třináctej den je to s náma nějaký nahnutý,

smůlu táhnem za kormidlem s sebou po vlnách,

my lodníci jsme na tom nejhůř, vím to na tuty,

pískovcovou cihlu v ruce, záda vohnutý,

bocman vříská, nejradši bych po krku mu sáh'.

R: Hej, hej! Škrábej ty prkna, ať jsou bílý!

Hej, hej! Škrábej, ty prkna musej' bejt!

Hej, hej! Říkej si klidně každou chvíli:

nebudem spílat, ruce spínat, žalmy zpívat, hou!

2. Bez vody jsme všichni skoro žízní leknutý,

nikomu z nás nevadí, že spíme vobutý,

stejně každej den jeden z nás končí na marách,

čert aby vzal bocmana a s ním i drhnutí,

ze kterýho máme teď ty záda vohnutý,

chcem bejt rovný, až do pekla překročíme práh.

Pohár a kalich Klíč

1. Zvedněte poháry, pánové,

už jen poslední přípitek zbývá,

pohleďte, nad polem Špitálským

vrcholek roubení skrývá,

[: za chvíli zbyde tam popel a tráva,

nás čeká vítězství, bohatství, sláva. :]

2. Ryšavý panovník jen se smál, sruby prý dobře se boří,

palcem k zemi ukázal, ať další hranice hoří,

[: ta malá země už nemá co získat,

teď bude tancovat, jak budem pískat. :]

R: Náhle se pozvedl vítr a mocně vál,

odněkud přinesl nápěv, sám si ho hrál, hm ...,

zvedněte poháry, pánové, večer z kalichu budeme pít.

3. Nad sruby korouhev zavlála, to však neznačí, že je tam sláva,

všem věrným pokaždé nesmírnou sílu a jednotu dává,

[: ve znaku kalich, v kalichu víra,

jen pravda vítězí, v pravdě je síla. :]

4. "Modli se, pracuj a poslouchej," kázali po celá léta,

Mistr Jan cestu ukázal proti všem úkladům světa,

[: být rovný s rovnými, muž jako žena,

dávat všem věcem ta pravá jména. :]

5. Do ticha zazněla přísaha - ani krok z tohoto místa,

se zbraní každý vyčkává, dobře ví, co se chystá,

[: nad nimi stojí muž, přes oko páska,

slyšet je dunění a dřevo praská. :]

R: Náhle se pozvedl vítr a mocně vál,

odněkud přinesl nápěv, sám si ho hrál:

Kdož jsú boží bojovníci a zákona jeho,

prostež od Boha pomoci a úfajte v něho ...

Říkal mi brácho Hop Trop

1. Slunce rozpálilo střechy kodrcáku,

špinavej plech nám záda hřál,

kolejí spojky počítaly kola vlaku,

jelo se dál, vagón to vodkejval.

2. V kapse jenom tupej zavírák a lžíci,

nic, vo co člověk by se bál,

nikdy jsme nebyli vážení cestujícín

co znamenaj' pro dráhu kapitál.

R: Říkal mi brácho, a já měl ho proto rád,

a naše jména byly zkrátka vedlejší,

oba jsme měli víc, než moh' by si kdo přát:

společný nebe, dny a cesty včerejší.

3. Až zas jeho vlasy větrem rozevlátý

poznám na dálku za tratí,

přečtu si na zarostlý tváři rozesmátý,

že dobrej chlap se prostě neztratí.

4.=3. + že dobrej chlap se prostě neztratí ...