|
Mexiko
je spjaté s nejrůznějšími symboly více než všechny ostatní
latinskoamerické země dohromady. Řekněte "kaktus" a polovině
oslovených se vybaví Mexiko. Zmiňte se o sombrérech, tequile
nebo chilli papričkách a každý si asociuje Mexiko. I věhlas
krkolomně pojmenované sopky Popocatépetl dospěl do našich
zeměpisných šířek…
Co se ti
vybaví …. Země Aztéků, Toltéků, Olméků, Mayů a jejich pyramid,
říše opeřeného hada Quetzalcoatla, posvátného Jaguára, vysněný
ráj vyvrhelů, torilly, barvy, sombrero grande, tequila, kaktusy
a kukuřice, srdce v obětní misce, zapatisté. Popopo…pocatépetl…
… VŠICHNI JSOU UŽ
V MEXIKU, BUENOS DIAS JÁ TAKY JDU…
Rozloha:
1 958 201 km2
Hlavní město :
Ciudad de México – Mexico City - leží na náhorní plošině 2250
metrů nad mořem.
Nablízku nejsou žádné řeky, je obklopené činnými sopkami a navíc
leží v seismickém pásmu. V hlavním městě žije 20 milionů
obyvatel, což je pětina všech obyvatel celého Mexika. Je to
nejrychleji rostoucí město na světě.
Zeměpisná poloha hlavního města a velký počet obyvatel má své
důsledky: např. velmi znečistěný vzduch vlivem milionů
automobilů, zemětřesení (v roce 1985 byly zničeny celé čtvrti
hlavního města), propadávání některých částí města v důsledku
vysoušení a ztenčování vrstev jílu, nedostatek vody (Aztékové
před staletími vybudovali složitý systém akvaduktů, které
přiváděly čistou vodu z blízkých hor. Španělé tento systém
změnili a pak se voda musela čerpat ze studní. Dnes se 18% vody
přivádí z 125 km vzdálených míst i ještě z větší dálky. Město se
rozkládá na ploše 1500 km2.
Největší města:
México D.F. (20 mil.), Guadalajara (6 mil.), Monterrey (5 mil.),
Ciudad Juráez (1,8 mil.), Puebla (1,6 mil.).
Průměrná délka života:
69(m), 75(ž)
Počet obyvatel:
96 578 000
( hustota zalidnění: 48 obyvatel na km2 )
Obyvatelé:
Španělé, tedy bílí přistěhovalci, se mísili s domácím
obyvatelstvem a zakrátko vznikla silná etnická skupina míšenců -
mesticů, která dnes tvoří kolem 80% mexického obyvatelstva. Asi
10% obyvatelstva tvoří kreolové, potomci španělských
přistěhovalců, kteří se již narodili v Mexiku a 8% populace jsou
Indiáni.
Původní indiánské obyvatelstvo má podle kulturních hledisek 56
etnických skupin a asi 30 skupin si zachovalo svou vlastní řeč.
Podle počtu tvoří největší skupinu Náhuatlové v centrálním
Mexiku (asi 1,3 mil.), a následovníci Mayů v Chiapasu, Tabascu a
na Yucatánu (800 000). Dalšími velkými indiánskými skupinami
jsou Zapotékové, Mixtékové, Tarakumarové a Otomiové. Více než
polovina z 90 milionů Mexičanů má věk pod 20 roků. Velký počet
dětí je důkazem možnosti hlavy rodiny, ale znamená také jako
dříve záruku pro zaopatření ve stáří.
Politický systém:
federální republika: Mexiko je
republika
s
ústavou
z roku
1917,
ve které je zakotveno, že volební právo mají všichni dospělí
starší 18 let. Hlavou státu i vlády je
prezident
(tzv.
prezidentský
systém), volí se na jediné šestileté období.
Zákonodárným orgánem je dvoukomorový Národní kongres. Z
500 členů poslanecké sněmovny jsou 3/4 voleny přímo a 1/4 podle
počtu hlasů získaných jednotlivými stranami, všichni na 3 roky.
64
senátorů
je voleno na 6 let, po dvou z každého státu. Každý stát si volí
vlastního
guvernéra
a zákonodárný sbor, v případě federálního distriktu, což je
hlavní město s okolím, guvernéra jmenuje
prezident
31 států, 1
federální district některé státy: México -districto federal,
Nuevo León, San Luis Potosí, Zacatecas, Hidalgo, Puebla, Oaxaca,
Campeche, Tabasco, Veracuz, Chiapas, Yucatán
Vlajka:
je tvořena třemi svislými pruhy. Zleva zeleným (nezávislost),
bílým (čistota
náboženství)
a červeným (jednota spojení míšenecké, indiánské a španělské
krve). Uprostřed je
státní znak
z roku
1823.
Znak tvoří hnědě zbarvený
orel
stojící na nopálovém
kaktusu,
který roste z vody
jezera;
orel drží v zobáku zeleného hada, pod ním jsou do půlkruhu
prohnuté ratolesti dubu a
vavřínu
svázané stužkou v národních barvách. Znak ilustruje starou
aztéckou legendu, podle níž putující
indiánský
lid měl nalézt nový domov na ostrově uprostřed jezera, kde uvidí
tuto scénu. V místě na jezeře
Texcoco
byl roku
1325
založen
Tenochtitlán,
dnešní hlavní město Mexika.
Časové pásmo:
Mexiko má tři časové zóny. Podle nich je v Mexiku o 7 až 9 hodin
méně, než ve střední Evropě. V hlavním městě Mexico D.F. je
časový rozdíl - 7 hod. V době zavedení letního času v ČR dne
31.3. do zavedení letního času v Mexiku dne 7.4. časový posun
krátkodobě - 8 hodin a poté již standardně - 7 hodin.
Měna:
Jednotkou mexické měny je mexické peso (MXN), které má 100
centavos. Bankovky mají hodnoty 10, 20, 50, 100, 200 a 500 MXN,
mince 5, 10, 20 a 50 centavos a 1, 2, 5, 10 a 20 MXN..
Jazyky:
Úřední jazyk Mexika,
španělština
však není zcela totožná se španělštinou, kterou se mluví ve
Španělsku.
Je zjednodušená a je zde řada odlišných slov převzatých z
indiánských jazyků. Těch je zhruba okolo 300 (tedy těch
hlavních). Nejrozšířenější je
nahuatl,
který se někdy používá na různých informačních tabulích či
úřadech.
Nahuatl [nawatl], psáno též „náhuatl“, nebo také aztéčtina, je
označení pro jazyk, respektive soubor 28 nářečí aztécké jazykové
skupiny, rozšířený v horských částech centrálního
Mexika v okolí hlavního
města
Ciudad de México. Podle
oficiálních zdrojů jím hovoří na 1,5 milionu obyvatel (sčítání
lidu z roku 2000 udává 1 448 936 mluvčích), tento údaj je však
prvděpodobně podhodnocený. Velká část mluvčích, 86 %, je
bilingvních a hovoří tedy i
španělsky. Nahuatl patří
spolu s
mayskými jazyky k
nejpočetnějším představitelům domorodých řečí
Severní Ameriky.
Z
nahuatlu pocházejí slova jako
avokádo,
chili,
čokoláda,
kojot,
ocelot, název
Mexiko
a mnoho dalších místních jmen v této oblasti.
Vzor textu:
nahuatlu … Nochi tlakamej uan siuamej kipiaj manoj kuali
tlakatisej, nochi san se totlatechpouiltilis uan
titlatepanitalojkej, yeka moneki kuali ma timouikakaj, ma
timoiknelikaj, ma timotlasojtlakaj uan ma timotlepanitakaj
česky … Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do
důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu
jednat v duchu bratrství.
….. dalšími 50 indiánskými jazyky mluví asi 5 mil. obyvatel
Náboženství:
Nejvlivnější je v Mexiku římskokatolická církev, kterou vyznává
asi 93% obyvatelstva. Již koncem 16. století obrátili misionáři
většinu Indiánů na katolickou víru, ale přesto se Indiáni nikdy
zcela nevzdali svých náboženských kultů. Kult původních
náboženství, zejména na venkově, ovlivnil i rituál a ceremoniál
katolické církve (tzv. mexický katolicismus). V době války za
nezávislost stál vysoký klérus na straně Španělů. Ve válkách za
reformu nebo v období mexické revoluce církev otevřeně
podporovala diktaturu. K otevřenému střetnutí mezi katolickou
církví a různými mexickými vládami došlo především v otázce
církevního majetku a jejího vměšování do politických záležitostí
státu. Politika katolické církve vzbudila značnou antiklerikální
vlnu v celé zemi. Ačkoli katolická nauka ovlivňuje život mnoha
Mexičanů (např. zákaz přerušení těhotenství), nemá církev –
během koloniálního období nejbohatší vlastník země – žádný
oficiální vliv. V roce 1857 byla vyhlášena odluka církve od
státu, která byla nakonec zakotvena v mexické ústavě z roku
1917. Bylo zakázáno pozemkové vlastnictví církve.
teprve v roce 1992 zrušila vláda antiklerikální zákony a
navázala diplomatické styky s Vatikánem. Církev byla uznána jako
právnická osoba. Zástupcům církve je nyní dovoleno odevzdávat
při volbách své hlasy a oficiálně provozovat náboženské školy.
Církev se však nadále nesmí vměšovat do politiky. V poslední
době se podařilo protestantským sektám, které slibují opravdový
život na onom světě, získat větší počet přívrženců, především
v chudobných oblastech jako Chiapas. To vede k rozdrobeným
střetům ve společenství vesnic; tisíce jinak věřících byly již
vyobcovány.
Podnebí:
tropické až mírné podle nadmořské výšky; průměrná teplota v
Ciudad de México od 12°C v lednu do 19°C v květnu; na pobřeží od
17°C do 24°C a v pouštních oblastech od 5°C do 40°C.
Průmysl a zemědělství:
využití půdy: pastviny 38%, lesy 22%, orná půda 13%, pouště 21%,
ostatní 6%
hlavní zemědělské produkty a těžené suroviny: kukuřice, pšenice,
ječmen, rýže, bavlna, cukr, káva, fazole, ovoce skot;
rudy: uranu, mědi, manganu, železa, olova zinku, cínu, stříbra,
zlata a rtuti, uhlí, ropa a zemní plyn, bauxit, síra
hlavní hospodářská odvětví: těžba a rafinace ropy a zemního
plynu,zemědělství, hornictví, železářství a ocelářství,
strojírenství, výroba hliníku, dopravních prostředků, cementu a
textilu, hrnčířství
vývoz: ropa a zemní plyn, ropné výrobky, kovy, síra, textil,
bavlna, cukr, chemické výrobky, stroje, spotřební elektronika
Mexiko se stalo jedním z největších světových producentů ropy a
jeho zásoby se řadí na druhé místo na světě po Saudské Arábii.
Nejvýznamnější naleziště ropy leží na východním pobřeží u města
Tampico a ve státě Tabasco v příbřežních vodách Mexického
zálivu. Ve velkém množství se v Mexiku těží síra, rudy mědi ,
olova, zinku a dalších kovů. I přes pokračující rozvoj průmyslu
zůstává hlavním hospodářským odvětvím zemědělství, které
zaměstnává třetinu obyvatel (průmysl čtvrtinu). V roce 1994 se
Mexiko připojilo k Severoamerické dohodě o zóně volného obchodu
(NAFTA), která umožňuje propojit kanadský a americký kapitál,
technologii a odborné znalosti s mexickými přírodními zdroji a
pracovní silou, a tak zajistit další rozvoj hospodářství.
Mexiko produkuje většinu potravin pro vlastní spotřebu a
přebytky vyváží do Spojených států. Hlavními plodinami jsou
kukuřice, čirok, pšenice, fazole a cukrová třtina. Na
severozápadě se na vývoz pěstuje zelenina, ovoce, bavlník a
kávovník.
Svátky a oslavy:
Mexičané rádi oslavují. Oslava se nazývá fiesta.
Sejde se nejméně dvacet
lidí, příbuzných, přátel nebo známých. Vzhledem k počtu lidí se
fiesty odehrávají často venku, na dvoru nebo v zahradě domu,
večer pak při světle lampiónů. Pro děti je připravena piňata,
keramická nádoba obalená staniolem, barevným papírem a barevnými
třásněmi. Uvnitř jsou bonbóny, drobné ovoce, ořechy, malé hračky
a papírové vločky. Piňata visí na dlouhém provazu a dva
účastníci oslavy tahají za konce provazu tak, aby piňata byla na
dosah, ale ve stálém pohybu. Děti, seřazené podle stáří a
velikosti, dostanou hůl a jejich cílem je nádobu zasáhnout.
Všichni přítomní sledují s povyražením marné i úspěšné pokusy a
bouřlivě povzbuzují tradičním popěvkem. Když přijdou na řadu
dospělí, musí mít převázané oči a jejich snaha zasáhnout piňatu
je doprovázena všeobecným veselím. Až je piňata prázdná –
vysypaná nebo rozbitá – následuje úklid a začínají různé
soutěže. K fiestě patří hodně hudby a samozřejmě tanec. Je-li
fiesta oslavou v kruhu příbuzných, pak feria bývá výroční
slavností, která zasahuje celé město a okolí. Je to vlastně
výroční trh a výstava té výrobní činnosti, která v dané oblasti
převažuje. Takže v městě Taxco, známém výrobou stříbrných
předmětů, se koná fiesta stříbra. Jinde je feria výrobků z kůže,
jinde feria květin. Můžete navštívit dílny zručných řemeslníků a
pozorovat jejich práci. Večer na náměstí vystupují hudebníci a
tanečníci. Zvuky mariachis, lidové písně a temperamentní děj na
pódiu rozehřeje postávající diváky, kteří podupávají a
přizvukují do taktu. Následuje volba královny krásy a o půlnoci
ohňostroj. V poledních hodinách začíná být velké vedro, které se
odpoledne stává úmorným. A tak Mexičané, podobně jako Španělé a
obyvatelé Latinské Ameriky tráví siestu. Siesta vznikla již
v době těžkých ručních prací na polích nebo stavbách, kdy tato
práce pod žhavým sluncem je velmi vyčerpávající. A tak odpolední
spánek a odpočinek, tedy siesta, není znakem lenosti nebo
přejedení, ale téměř nevyhnutelností. Ve městech, kde je
zavedena klimatizace i do výrobních hal, se siesta nedrží. Ale
na prostém venkově rolníci starou tradici dodržují.
Nejvýznamnější svátky - 1. leden - Nový rok, 6. leden - Tři
králové, 5. únor - Den ústavy, 21. březen - narozeniny Benita
Juáreze, 1. květen - Svátek práce, 5. květen - Cinco de Mayo (5.
květen, výroční den vízězné bitvy nad francouzským i interventy
1862), 15.-16. září - Den nezávislosti, 12. říjen - Dia de la
Raza (Den rasy, den objevení Ameriky Kolumbem a vytvoření nové
rasy - míšenců mesticů), 1.-2. listopad - Památka zesnulých, 20.
listopad - Den revoluce (1910), 12. prosinec - Panna Marie
Guadalupská, 25. prosinec - Navidad (Vánoce). Pohyblivé svátky:
Zelený čtvrtek, Velký pátek, Velikonoční pondělí,
Nanebevstoupení Páně, Svatodušní pondělí.
Kromě
oficiálních církevních a státních svátků se v Mexiku koná řada
různých oslav, které mají regionální charakter. Mexický kalendář
obsahuje přes 5 000 národních slavností...
Zábava:
Nejoblíbenější zábavou Mexičanů jsou býčí zápasy, které mají
stejný průběh jako ve Španělsku. Typickým mexickým sportem a
slavností je charreria. Její počátky spadají do období příchodu
Španělů, kdy byl do Mexika přivezen kůň. Vrhání lasem, postavení
dobytčete trhnutím za ocas, krocení koně, to vše bylo součástí
práce honáků, vaquerů, mexických kovbojů. Při slavnostních
příležitostech nosí charros kazajku zdobenou tepaným kovovým
zapínáním, přiléhavé kalhoty s koženým opaskem a velkou sponou,
bílou košilí s uvázaným barevným šátkem a obrovské sombrero.
Nohavice jsou chráněny koženými návleky a nohy vězí ve vysokých
zdobených botách. V Mexiku se hraje stará baskická hra pelota.
Základem peloty je odbíjení malého míčku pálkami nebo raketami
proti vysoké zdi. Míček je z gumy nebo kůže. Hráči jednoho
družstva jej vypalují proti stěně tak, aby ho soupeř nemohl
vrátit zpět. V posledních letech ustoupila pelota kopané a
baseballu. Nejrozšířenější společenskou hrou, kterou se vášnivě
baví dospělí, je v Mexiku domino.
V Mexiku se hraje stará baskická hra pelota. Základem peloty je
odbíjení malého míčku pálkami nebo raketami proti vysoké zdi.
Míček je z gumy nebo kůže. Hráči jednoho družstva jej vypalují
proti stěně tak, aby ho soupeř nemohl vrátit zpět. V posledních
letech ustoupila pelota kopané a baseballu. Nejrozšířenou
společenskou hrou, kterou se vášnivě baví i dospělí je v Mexiku
domino.
Něco z dopravy:
Z důvodu
omezení automobilového provozu v hlavním městě Mexiku je zde
zaveden systém zvaný "Hoy no circula" (Dnes nejezdí), což
znamená, že podle koncového čísla SPZ jeden den v týdnu
automobil zůstává odstavený mimo provoz. Toto opatření se
vztahuje i na automobily cizích SPZ.
Cestovat lze po placených či neplacených dálnicích (značeny
”CUOTA” a ”LIBRE”). Poplatky za užití dálnic jsou poměrně
vysoké, neplacené dálnice jsou však ve špatném technickém stavu
a někdy na nich dochází k přepadávání. Stopování nedoporučujeme.
V Mexiku není absolutní přednost chodců a při přecházení silnice
i na semaforem řízené křižovatce je nutná opatrnost.
Povrch
a poloha Mexika:
je značně složitý a různorodý. Mexické území tvoří v podstatě
mohutný poloostrov severoamerického kontinentu, protažený
jihovýchodním směrem. Jeho vrcholek leží na Tehuantepecké šíji a
odtud mexické území přechází do Chiapasu a na poloostrov
Yucatán.
Mexické území se horopisně z největší části přimyká k
severoamerické kordillerské soustavě, která na něm vytváří
rozsáhlou vysočinu, jež se zdvihá postupně k jihu. Jejím jádrem
je náhorní plošina Mesa central (meseta), kterou prostupují
horské hřbety a kotliny.
Mexická vysočina je při obou oceánech ohraničena horskými
pásmy pohoří Sierra Madre Oriental (východní Sierra Madre) a
Sierra Madre Occidental (západní Sierra Madre). Na jihu se
Mexická vysočina nazývá Anáhuácká vysočina („země bez vody“) a
zvedá se do výše 2000 m. Nejdůležitější částí jsou dvě kotliny,
v nichž došlo ke koncentraci obyvatelstva - Mexické a Tolucké
údolí. Obě jsou velmi úrodné.
Na jihu Mexické vysočiny vystupuje významné pásmo s několika
menšími pohořími, která tvoří jihomexické vulkanické pásmo
Cordillera Neovolcánica. Nejvyšší hory: Pico de Orizaba (5 699
m), Popocatépetl (5 452 m), Ixtaccíhuatl (5 280 m ), Colima (4
340 m). Tato část území bývá postihována zemětřeseními
tektonického původu, celá řada sopek není ještě vyhaslá.
Na východ od Tehuantepecké šíje (výška 207 m, šířka 210 km) se
zvedá pohoří Sierra Madre de Chiapas, které přechází do Tabaské
nížiny a ta navazuje na rozsáhlou suchou a zkrasovělou
vápencovou tabuli Yucatánského poloostrova.
Mexiko má poměrně málo řek. Největší řekou je pohraniční Rio
Grande del Norte, dlouhá 3023 km. Z přítoků, které přijímá ze
suchého zemského území, je významnější jen řeka Conchos. Několik
větších řek je na atlantském pobřeží, které je bohatší na
srážky. Nejdůležitější z nich je Panuco (680 km), která ústí do
Mexického zálivu u města Tampico. Západní pobřeží má četné
kratší řeky, které prudce spadají s pobřežních horských pásem a
mají proto značný energetický význam. Jsou to Yaqui (600 km),
Fuerte (540 km), Rio Grande de Santiago (800 km), která protéká
největším mexickým jezerem Lago de Chapala (1057 kilometrů
čtverečních) a na jihu řeka Balsas. Největší řeka mexického jihu
Usumacinta (1 000 km) je řekou hraniční.
Mexiko leží v nejjižnější části severoamerického kontinentu. Je
jižním sousedem Spojených států a jejich společnou hranicí tvoří
na více než 1 200 km řeka Río Bravo del Norte (Rio Grande)
z celkových 2 597 km NA jihu se území stále více zužuje až k
nízké a úzké Tehuantepecké šíji, která je geografickou hranicí
Severní Ameriky a kde jsou Atlantský a Tichý oceán od sebe
vzdáleny pouhých 216 km. Mexiko překračuje teoretické hranice
kontinentu a pokračuje až k hranicím s Guatemalou a na
vápencovou plošinu Yucatánského poloostrova, který zároveň
odděluje Mexický záliv od Karibského moře.
Na jihu hraničí Mexiko s Guatemalou (962 km) a Belize (176 km).
Celková délka mexického pobřeží je 9 219 km. Na západě je to
pacifické pobřeží (6 608 km). Na východě atlantské pobřeží (2
611 km), část východního pobřeží oblévá Mexický záliv a část
Karibské moře. Rozloha mexického území je téměř 2 milióny
kilometrů čtverečních, po Brazílii a Argentině je Mexiko třetí
největší zemí Latinské Ameriky. Ostrovy nejsou příliš významné.
Některé jsou využívány jako rekreační střediska, např. Cozumel a
Mujeres v Karibském moři. Maximální délka mexického území mezi
nejseverozápadnějším a nejjihovýchodnějším územním bodem je 3200
km
Mexiko je zemí kontrastů, ve které najdete zasněžené vrcholky
hor, vysoko položenou náhorní plošinu i tropické deštné lesy.
Vysoko položená náhorní plošina zabírá téměř dvě třetiny země,
po obou stranách ji lemují pobřežní nížiny.
Dvě pásma hor, Sierra Nevada na západě a Skalisté
hory na východě sem přecházejí ze Spojených států. V Mexiku se
jmenují Sierra Madre Occidental a Sierra Madre Oriental, obě
pásma měří přes 3000 metrů, ale některé vrcholky dosahují až
5000 metrů. Kotliny, říční údolí a štíty hor člení náhorní
rovinu na řadu menších oblastí. Běžná jsou tu zemětřesení a
sopečná činnost(včetně Popocatepetlu). Většinu východních
pobřežních nížin tvoří bažiny, zejména v jižním Mexiku. Na
západním pobřeží je hornatý Kalifornský poloostrov.
Největší řeka:
Rio Grande del Norte (3 023 km).
Největší jezero:
Lago de Chapala (1057 kilometrů čtverečních).
Nejvyšší hory:
Pico de Orizaba (nebo také Citlaltépetl [Sitlaltepetl], - z
jazyka Nahuatl kde citlalli znamená hvězda a tepetl
je hora/ španělsky Pico de Orizaba/ Orizaba/ ) je s 5 636 m
nejvyšší horou Mexika a třetím nejvyšším vrcholem Severní
Ameriky. Nachází se 120 km na západ od města Veracruz ve
východní části země. Je to činná sopka, kráter 300 m hluboký, v
průměru 400 m. Nad 4400 m n.m. zaledněná
I
jeho původní jméno Citlaltépetl, aneb Hvězdná hora, si jen
málokdo vybaví a svět jej zná především jako „Horu u Orizaby“.
Citlaltépetl leží ve státě Veracruz, ve východní části
transmexického sopečného pásu. Vyrůstá z hlubinného zlomu, který
odděluje náhorní plošinu od pobřežních planin, a jako král už po
dlouhá léta blahosklonně shlíží na své rozsáhlé území. Za
jasných dnů lze z jeho vrcholku spatřit 100 km vzdálenou hladinu
Mexického zálivu na východě i horské milence Popocatépetl a
Ixtaccíhuatl na západním obzoru.
Se svými 5610 metry nadmořské výšky je Hvězdná hora nejvyšší v
Mexiku a třetí nejvyšší v celé Americe - po Mount McKinley (6194
m) a Mount Logan (5951 m). Její vrchol, dokonalý zasněžený
kužel, pokořili v roce 1848, jako první v psané historii, F.
Maynard a G. Reynolds. Od té doby hora zlákala mnoho dalších. Ne
vždy je však ke svým návštěvníkům milostivá a zejména její
severní cesta má na svědomí řadu životů. Hvězdná hora také
nebyla vždy jen obrazem klidu a míru. Její dlouhý životopis je
plný bouřlivých sopečných erupcí. Jen za posledních 13
tisíciletí vyvrhla tuny lávy, prachu a nezpevněných sopečných
vyvrženin (pyroklastik), které se valily do říčních údolí a
ničily vše, co jim přišlo do cesty. Při všech těchto erupcích, k
nimž docházelo v intervalech 1000 až 2000 let, postupně rostl i
sopečný kužel, který je složený ze střídajících se vrstev lávy a
popela, a proto se řadí k sopečnému typu takzvaných
stratovulkánů. Dnes má úctyhodné rozměry – kolem 1500 m do výšky
a 4000 m v průměru u základny.
K poslednímu velkému výbuchu došlo, s ohledem na věk sopky,
poměrně nedávno, před 3400 lety. Vůbec naposledy se pak hora
ozvala roku 1687. Tehdy z ní ovšem uniklo jen trochu sopečného
prachu a od té doby o sobě nedala vědět. Zcela jistě to však
nebylo její poslední slovo a geologické prognózy naznačují, že
tato zdánlivě neškodná sopka se může znovu probudit.
Jestli se poklidný Citlaltépetl ještě kdy stane „popocatépetlem“
neboli „kouřící horou“, je zatím ve hvězdách - až tam, kam také
sahá jeho vrcholek, který se tyčí nad okolní krajinou jako
prostředník mezi nebem a zemí. Lidé, kteří Hvězdnou horu
pojmenovali, ji takto vnímali. Uctívali ji s vědomím, že z
nadzemských sfér přináší déšť, hromy i blesky, stejně tak jako
hvězdná rozhodnutí o lidském osudu.
Vrchol
Citlaltépetlu je jeden ze tří neustále zasněžených ledovců v
Mexiku, ostatní jsou
Popocatépetl a
Iztaccíhuatl.
Popocatépetl … 5452m
Popocatépetl [popokatepetl] (zkráceně El Popo) je sopka v
centrální části
Mexika,
leží zhruba 72 km severovýchodně od
Ciudad de
México. Je určitě nejznámějším, a po Pico de Orizaba
druhým nejvyšším vrcholem Mexika. V současné době je aktivní,
takže na ni není možné vystoupit. Jméno Popocatépetl pochází z
původního indiánského jazyka Nahusto, konkrétně ze spojení slov
popōca „kouřit“ a tepētl „hora“, tedy kouřová
hora. Popocatépetl je spojen 3000 metrů vysokým sedlem Paso
de Cortéz s druhým vulkánem
Iztaccíhuatl
(5230 m). Popo se nalézá mezi městy
Mexico
a
Puebla
– z obou je při dobré viditelnosti vidět pouhým okem. Vrchol
sopky je celoročně pokryt sněhem a ledem, často jsou nad
vrcholem vidět mračna pocházející z probíhajících vulkanických
procesů.
Popo je v současné době aktivní, poslední vulkanická aktivita
pohrozila v roce
2000
(vláda tehdy nechala evakuovat zhruba 25 000 lidí). Tato
vulkanická série se datuje od roku
1947,
největší erupce byla zaznamenána
21. prosince
1994,
kdy popel a plyny pokryly oblast do vzdálenosti až 25 km. Z
důvodu vulkanické aktivity je od roku
2000
zakázán výstup na svahy a vrchol (s výjimkou vědeckých expedic),
oblast od průsmyku Paso de Cortéz střeží armáda. Výstup bez
omezení je možný na sousední vrchol
Iztaccíhuatl.
Hora byla od nepaměti posvátná, první výstup v éře španělských
kolonizátorů byl veden Diegem de Ordaz již v roce
1519.
Na svazích sopky se nacházejí
kláštery
z 16. století, jsou zařazeny na seznam Světového kulturního
dědictví.
Iztacíhuatl - 5286 metrů ( hruď ženy, nebo také Bílá žena ),
však dobyl svoji pověst díky blízké poloze k hlavnímu městu
Mexika (asi 60 km) a také známa milostná legenda láká ročně řadu
turistů k poznání Popocatepetlu.
Krásná dívka Ixtaccíhuatl byla jedinou dcerou a
dědičkou mocného vládce Aztéků. Když byl její otec už starý,
ohrožovali jeho říši nepřátelé ze všech stran. Vládce si sezval
na pomoc nejudatnější bojovníky svých podmaněných kmenů a slíbil
svou zemi i dceřinu ruku tomu, kdo nepřátelská vojska porazí a
zažene na útěk. Nejstatečnějším válečníkem byl Popocatépetl. Již
dlouho miloval krásnou Ixtaccíhuatl a ani ona nezůstávala k jeho
lásce lhostejná. Válka byla dlouhá a plná krveprolití. Když už
se chýlila ke konci, rozhlásili Popocatépetlovi soupeři, že
mladík byl zabit v boji. Tehdy Ixtaccíhuatl náhle onemocněla
podivnou nemocí, chřadla a brzy nato zemřela. Veliký byl
zármutek Popocatépetla, když se vrátil domů a zjistil, že dívka
již nežije. I pro něho ztratil život smysl. Postavil obrovskou
pyramidu a na její vrcholek položil dívčino tělo. Vedle vystavěl
druhou pyramidu, na kterou se postavil s pochodní v ruce, aby
osvětloval věcný sen své milované. Plynuly roky a sníh zasypal
dívku i odvážného bojovníka. Nedokázal však uhasit planou
pochodeň. Hoří dodnes, žhavá a neuhasitelná, jako byla silná
láska Popocatépetlova ke krásné Ixtaccíhuatl.
Iztacíhuatl
má skutečně podobu ležící ženy.
Flóra:
Na
jihu a východě se setkáváme s tropickou flórou v typickém
deštném lese.
Různé druhy palem propletených
liánami,
oživeny pestře zbarvenými
orchidejemi.
Pěstuje se zde
palma olejná,
cukrová třtina,
sisal,
kokosovník,
kakaovník,
káva
a
kukuřice.
Pod
hranicí
věčného ledu na vrcholcích hor nalézáme naopak
severoamerickou
holoarktickou
flóru. Přestože povrch Mexika není příliš zalesněn (
18% ), druhů stromů zde roste celá řada. Zvlášť četně se
vyskytují
cedr,
dub
a
borovice,
ve vyšších polohách
jedle.
Hospodářský význam má i dřevo tropických stromů, užívané v
nábytkářském průmyslu (mahagon)
nebo k barvení
kampešek.
Charakteristickou rostlinou celého Mexika je
kaktus
– kolem 300 druhů. V horských oblastech Mexika se pěstuje
cukrová třtina,
káva,
pšenice
a
proso.
Severněji se nacházejí pastviny a louky. V Mexiku se pěstuje
také velké množství tropického ovoce a různé zeleniny, zejména
chili
a
rajčata.
Zcela na severu země se daří
bavlníku,
zejména při ústí řek
Colorado
a
Rio Grande
Fauna:
čítá tisíce druhů, z nichž většinu tvoří
hmyz.
Velice nepříjemní jsou
moskyti,
přenášející
malárii
a
žlutou zimnici.
V Mexiku nacházíme zvířata, žijící v obou částech amerického
kontinentu. Ze Severní Ameriky pocházejí
medvědi,
vydry,
jeleni
a
srnci,
z Jižní pak
jaguár,
pásovec,
mravenečník
a množství
opic.
Žijí zde i
dikobrazové,
různí
hlodavci
a mnoho dalších savců jako například
tapír.
Ze zvířat, která dovezli do Ameriky až Evropané, najdeme ve
volné přírodě divoké potomky španělských
koní.
Dále se v Mexiku vyskytuje mnoho
obojživelníků
a
plazů.
Největší nebezpečí představují četní a prudce jedovatí
chřestýši.
Z ptačí říše můžeme jmenovat zase řadu druhů, od maličkých
kolibříků
až po
supy
a
orly.
Nejznámějším mexickým ptákem je však patrně
krocan,
divoký předek dnes po celém světě rozšířeného
krocana
domácího.
Mexická kuchyně:
Současná mexická kuchyně je velmi bohatá a každého návštěvníka
oslní svou barevností a rozmanitostí chutí. To je dáno zejména
velkým množstvím používaného ovoce a zeleniny. Mezi tradiční
„domácí“ druhy ovoce patří například papája, guanábana, guayaba,
ananas či sapote, velmi oblíbené je i avokádo, označované někdy
jako máslo starých Mayů. V místních zahradách a sadech však
postupně zdomácnělo i ovoce, které staří Indiáni neznali -
meruňky, broskve, jablka, hrušky, pomeranče, citrony, limetky,
grapefruity, fíky – všechny tyto druhy dnes tvoří běžnou součást
mexické kuchyně. Zelenina byla již od nepaměti významnou složkou
domorodého jídelníčku. Mezi nejrozšířenější druhy patří červená,
žlutá a zelená rajčata, různé druhy paprik (včetně proslulých
chilli papriček), sladké brambory, tykve, maniok či dýně,
španělský „dovoz“ přispěl do místní kuchyně například cibulí,
česnekem, ředkvemi, zelím či kapustou.
Avšak základem obživy je v mexické
kuchyni KUKUŘICE, která tvořila od nepaměti základ místního
jídelníčku a podle pověstí z ní byli dokonce stvořeni první
lidé.. Z kukuřičné mouky se
připravuje tortilla, horká – tenká - kulatá
placka, která doprovází takřka každý mexický pokrm.
Tortila je zároveň chlebem, talířem a lžící. Tortily mohou být
pečené, pražené nebo tvrdě vypečené, naplněné nebo obložené a
podle toho se pokrm nazývá:
Enchiladas: přeložená tortila, naplněná drůbežím masem. Může být
zapečená s kyselou smetanou (a la suiza), s rajčaty
(entomatadas) nebo s fazolovou kaší (enfrijoladas) – velmi
oblíbené
Tacos: srolovaná tortila s kousky masa a omáčkou salsa - každý
kraj má své vlastní tacos. K nejpopulárnějším patří například
tacos de chicharrón či tacos de carnitas..
Chalupas: dvě zapečené tortily s náplní z masa a fazolové kaše.
Chilaquiles: rozřezané tortily s chilí omáčkou a párkem.
Tosatadas: tenké opečené tortily obložené fazolovou kaší,
salátem, kousky drůbežího masa, nasekanou cibulí a nastrouhaným
sýrem.
Quesadilla: opečená tortila naplněná sýrem nebo zeleninou (flor
de calabaza/květy cukety, hongos/houby).
Carnitas jsou malé kousky masa opečené v omastku. Ciles rellenos
jsou zelené pepřové lusky naplněné masem, rybou nebo sýrem.
Tamales mají indiánskou tradici. Kukuřičná kaše se smíchá s
tukem, udělají se knedlíčky, a ty se plní masem a zeleninou nebo
se dělají sladké a plní se ovocem. Knedlíčky se zavinou do
kukuřičných nebo banánových listů a dusí se v páře.
Frijoles je
fazolová kaše, bohatá na bílkoviny a výživná, která je hlavní
přílohou ke mnoha mexickým pokrmům, u kterých je dávána přednost
drůbežímu masu (kuře - pollo, krocan - guajolote). Salsa
mexicana nebo pico de gallo je ostrá omáčka z červených rajčat,
chilí, cibule, citrónové šťávy a koriandrové natě. Salsa nechybí
v žádné mexické jídelně, ani v pouličních stáncích.
Téměř ke každému pokrmu s kukuřičnou plackou patří mexická
omáčka zvaná salsa. Vyskytuje se v nepřeberném množství druhů.
Jejich sjednocujícím znakem je však pálivá, často až ohnivá
příchuť. Ta je dána přítomností papriček chilli. V Mexiku
rozlišují několik desítek druhů těchto pálivých papriček
(habanero, jalapeno, serrano, morita, chipotle, guajillo aj.).
Používají se čerstvé, sušené i nakládané. Požití salsy se v
Mexiku zřejmě nevyhnete. Pokud však pálivé chuti příliš
neholdujete, rozhodně se nedotýkejte salsy červené (červená
rajčata a různé druhy
chilli papriček), která je většinou nejostřejší. Jestliže
obsahuje yucatánské habaneros, může se její požití pro
netrénovaného borce rovnat sebevraždě. Vynikající je guacamole,
salsa z avokáda, cibule, česneku a chilli papriček. Většinou je
pouze mírně pálivá a její ochutnání stojí za trochu toho
případného „ohnivého“ rizika.
Druhou nejvýznamnější potravinou místní kuchyně hned po kukuřici
jsou fazole. Podávají se buď jako příloha, nebo slouží i jako
hlavní jídlo. Mezi nejzákladnější recepty patří například
rozmačkané smažené fazole s čerstvou chilli omáčkou (frijoles
refritos), které lze podávat k řadě mexických jídel včetně
tradičních huevos rancheros (vejce po vesnicku – v podstatě se
jedná o trochu syrová volská oka).
Maso již není, na rozdíl od předhispánských dob, jen privilegiem
bohatých a v současnosti tvoří standardní součást jídelníčku
většiny Mexičanů. Tradičním masitým pokrmem jsou například
tampiguena - opečené tenké plátky hovězího masa s oblohou
tvořenou mj. fazolemi, salsou, sýrem, cibulí a tortillou.. Z
hovězího se také připravují fajitas (grilované kousky masa v
pikantní omáčce). Delikatesou jsou kořeněné klobásky z vepřového
masa (chorizo). Mleté vepřové se také často používá jako náplň
do paprik. Pověstnou specialitou poloostrova Yucatán je vepřové
maso pečené ve zvláštní zemní peci (cochinita pibil).
Za ochutnání jistě stojí mexické polévky. Rozeznat lze dva
základní druhy – bíle polévky (cremas) a vývary (sopas).
Vynikající je například místní česnečka (sopa de ajo) nebo
cibulačka (sopa de cebolla ).
Důležitou složkou mexického jídelníčku byly a stále jsou ryby a
ostatní dary moře. Legenda praví, že ani na stole aztéckého
vládce Montezumy nesměly chybět čerstvé mořské ryby. Hlavní
město aztécké říše Tenochtitlan však leželo poměrně hluboko ve
vnitrozemí, a proto musela rychlou dopravu ryb z Mexického
zálivu zajišťovat zvláštní štafeta běžců.
Mexická kuchyně nedala světu pouze kukuřici či rajčata. Španělé
zde nalezli i řadu pochutin, které si v Evropě záhy získaly
velkou oblibu. Z těch nejznámějších jmenujme například kakao
nebo vanilku.
Kromě jiného se
v Mexiku pěstuje asi padesát druhu fazolí a přes 140 různých
odrůd chilli paprik, z nichž každá má svou charakteristickou
chuť a vzhled.
V celé střední
Americe se produkuje obrovské množství nejrůznějších druhů sýrů
a každá lokalita má samozřejmě vlastní speciality. Vedle kozích
a kravských sýrů se zde setkáme s tvarohovými druhy podobnými
naší lučině nebo balkánskému sýru, ale i se zrajícími druhy jako
je náš pivní sýr, romadúr, olomoucké syrečky, žumbera či
maršovský sýr a také se sýry tvrdými, které lze srovnat s
čedarem, ementálem, moravským bochníkem či goudou, s tvrdými
sýry ke strouhání a v neposlední řadě i se sýry uzenými. Na
každé tržnici najdete několik desítek sýrů a dokonce i
několikero druhů brynzy
Mexické nápoje:
typických nápojů má Mexiko celou řadu:
Atole - je
rozvařená kukuřičná hmota, zředěná vodou, osolená, připomínající
mléko. Je to tisíce let starý nápoj, který si každý Indián nosil
sebou na kukuřičné pole jako osvěžující a posilující součást
stravy při práci.
Pulque -
zkvašená šťáva z
agáve
maguey, něco mezi burčákem a pivem ( „nápoje pro chvíle
sváteční a pro lidi starší 52 let“ )
Čokoláda -
ochucená medem, pálivým chile, vanilkou a novým kořením,
teplá nebo studená,
silně slazená
Káva café de olla - se skořicí a hnědým cukrem
Sangrita -
rajská šťáva s pomerančem, citronem, cibulí, pálivým chile,
osolená
Mexické pivo -
cerveza
Kokteily - margarita (tequila, pomerančový likér a citrónová
šťáva)
- piňa colada (kokosové mléko, ananasová šťáva, rum)
Tequila – se
získává z modrých květů agáve, které se pěstují na rozsáhlých
polích. Ačkoliv tyto rostlinky vypadají jako kaktusy, patří do
čeledi liliovitých. Pomalu se vypínají za sluncem a trvá celých
osm až dvanáct let, než jsou připraveny ke zkapalnění. Poté, co
se modré agáve dostanou do lihovaru, kladou se do obrovských
pecí, kde se pod parou dusí. Škrob se přeměňuje na cukr,
tekutina vytažená z rostlin se dále kvasí, destiluje, testuje a
nakonec se slévá do lahví. Výsledkem je stoprocentně čistá modrá
agáve v kapalné formě. Může se smíchat s cukrovou třtinou a
dalšími přídavky. Přitom dochází k redukci jejího obsahu, který
ale nesmí být nižší než 51 procent. Takto přichází na svět
oblíbená tequila Cuervo Gold Label (Zlatá tequila) a další
podobné výrobky.
Pokud se
lihovina nechá ve stoprocentní formě agáve a dále se již
nemíchá, vzniká průzračná bílá nebo stříbrná tequila. Ta se po
destilaci uzavře v lahvích, které jsou skladovány v dubových
sudech. Po dvou měsících se nápoji říká "reposado" (do češtiny
by se to dalo přeložit jako odpočívající), po roce si vyslouží
přezdívku "anejo" (připojený).
Narozdíl od
vína se tequila v láhvi tolik nemění.
Aby člověk
pochopil duši tohoto silného nápoje, je záhodno vydat se do
města Tequila, které leží v jihozápadním Mexiku ve státě
Jalisco. Jak název napovídá, má s lihovinou hodně společného.
Aby ne, když odsud pochází zhruba 98 procent veškeré tequily.
Obyvatelé této oblasti jsou patřičně hrdí na svůj poklad a
střeží ho jako oko v hlavě, stejně jako Francouzi pečují své
vinné klenoty v Bordeaux a Champagne.
Něco pověr o
tequile:
Je tequila stejná jako mezcal?
Není to pravda.
Tequila
se vyrábí pouze z jednoho druhu agáve, mezcal může být vyroben z
osmi různých druhů. Nejznámější je espadin.
Druhý velice známý druh - tobala je vzácnější a také mnohem
dražší.
Tequila
se zahřívá v parních pecích, ale mezcal se praží na dřevěném
uhlí v kónických jámách zakrytých palmovým listím a hlínou.
Dodává mu to kouřové aroma. Tequila je destilovaná dvakrát,
mnohé značky i třikrát. Mezcaly většinou jednou, větší značky
používají dvojitou destilaci. Až do pozdních let 19. století,
kdy se tequila stala samostatným destilátem z agáve, mezcal
(nebo vino Mezcal) a pulque patřily k nejoblíbenějším
alkoholickým nápojům v Mexiku. Než byla tequila uznána zákonem
jako produkt se všemi pravidly, bylo dovoleno pít mezcal jen
aristokratům
Tequila se vyrábí z kaktusu?
Tequila se vyrábí jen z jedné rostliny, která nese botanický
název
Agave
Tequilana Weber, je nazývaná také agáve azul -
tedy modrá agáve. Agáve azul je sukulentní rostlina (schopna
zadržovat vodu) a patří s ostatními druhy agáve do čeledi
rostlin liliovitých.
S kaktusy
má málo společného a má naprosto odlišný životní cyklus.
V Mexiku je známých 136 druhů agáve a její historie je stará
více než 9000 let. Pouze z Agave Tequilana Weber lze vyrábět
tequilu, pro jiné typické regionální mexické nápoje jako např.
sotol, raicilla, bacanora nebo pulque se používají jiné druhy.
Žádný mexický alkoholický nápoj není z kaktusu,
jedlé druhy se používají do ovocných drinků, salátů či jiných
jídel
A jak je to s červem?
Červ,
jak lze zjistit, je larvou motýla a nejčastěji ho naleznete v
lahvích mezcalu (samozřejmě ne všechny značky mezcalu přidávají
gusano do lahví).
Mezcal - je
uzená tequila s housenkou "guzano" (kdo láhev dopije, sní červa
a za trest přinese novou láhev mezcalu).
Xanath -
kořalka z vanilky - čirá, nesladká a nehořká lahodná a voňavá
pálenka
Káva - která je
vyvážena. Kvalitě a vůni středoamerické kávy se vyrovná jen káva
kolumbijská a brazilská. V Mexiku korunují kávu
špetkou mleté skořice
Mexické
speciality:
Guzanos - lahůdkové housenky, žijící převážně na listech agave.
Housenka Guzano Rojo se přidává
do specielní
tequily Mezcal, ten, kdo ji dopije, musí červa sníst a koupit
další láhev.
Guzano Rojo k tequile se přidává tato pražená housenka mletá a
smíchá se solí, používá se místo obyčejné soli.
Guzano de
Maguey - velikosti malíčku, která se praží se na tálu a pojídá
se jako pochutina, vzdáleně podobná našim bramborových chipsům;
je však překvapivě lahodná.
Chapulines - luční koníci. Praží se na tálu - jsou pak výborní a
křupaví, konzumují se včetně tykadel a nožiček. Cizinci na ně
však mohou na tržištích narazit jen pokud mají bližší kontakt s
místními obyvateli, neboť prodej Chapulines je zakázán.
Česko
- španělský slovníček
|
|