O NÁS

 

Historie oddílu

Fotogalerie

Akce 2007

Akce 2008

Akce 2009

Akce 2010

Akce 2011

Akce 2012

Akce 2013

Uskutečněné akce

Kontakty

Kniha návštěv

 

ODDÍL

 

Zabal si...

Přihlášky

 

"PEPÍK"

 

Kilometráž

Uzly

Morseovka

Značky - vodácké

Značky - turistické

Zpěvník

 

UŽITEČNÉ

 

DDM MB

Pádlo

Raft

Vodák SaS

Mapy.cz

Počasí

ČHMÚ meteoradar

Jízdní řády

Český ráj

 

RŮZNÉ

 

O Mexiku

Česko-španělský slovníček

 

HOME
     
   
 

 

 

Mexiko je spjaté s nejrůznějšími symboly více než všechny ostatní latinskoamerické země dohromady. Řekněte "kaktus" a polovině oslovených se vybaví Mexiko. Zmiňte se o sombrérech, tequile nebo chilli papričkách a každý si asociuje Mexiko. I věhlas krkolomně pojmenované sopky Popocatépetl dospěl do našich zeměpisných šířek…

 

Co se ti vybaví …. Země Aztéků, Toltéků, Olméků, Mayů a jejich pyramid, říše opeřeného hada Quetzalcoatla, posvátného Jaguára, vysněný ráj vyvrhelů, torilly, barvy, sombrero grande, tequila, kaktusy a kukuřice, srdce v obětní misce, zapatisté. Popopo…pocatépetl…

 

 

… VŠICHNI JSOU UŽ V MEXIKU, BUENOS DIAS JÁ TAKY JDU…
 

 

Rozloha: 1 958 201 km2


Hlavní město : Ciudad de México – Mexico City - leží na náhorní plošině 2250 metrů nad mořem. Nablízku nejsou žádné řeky, je obklopené činnými sopkami a navíc leží v seismickém pásmu. V hlavním městě žije 20 milionů obyvatel, což je pětina všech obyvatel celého Mexika. Je to nejrychleji rostoucí město na světě.
Zeměpisná poloha hlavního města a velký počet obyvatel má své důsledky: např. velmi znečistěný vzduch vlivem milionů automobilů, zemětřesení (v roce 1985 byly zničeny celé čtvrti hlavního města), propadávání některých částí města v důsledku vysoušení a ztenčování vrstev jílu, nedostatek vody (Aztékové před staletími vybudovali složitý systém akvaduktů, které přiváděly čistou vodu z blízkých hor. Španělé tento systém změnili a pak se voda musela čerpat ze studní. Dnes se 18% vody přivádí z 125 km vzdálených míst i ještě z větší dálky. Město se rozkládá na ploše 1500 km2.

 

Největší města: México D.F. (20 mil.), Guadalajara (6 mil.), Monterrey (5 mil.), Ciudad Juráez (1,8 mil.), Puebla (1,6 mil.).

 

Průměrná délka života: 69(m), 75(ž)
 

Počet obyvatel: 96 578 000  ( hustota zalidnění: 48 obyvatel na km2 )

 

Obyvatelé: Španělé, tedy bílí přistěhovalci, se mísili s domácím obyvatelstvem a zakrátko vznikla silná etnická skupina míšenců - mesticů, která dnes tvoří kolem 80% mexického obyvatelstva. Asi 10% obyvatelstva tvoří kreolové, potomci španělských přistěhovalců, kteří se již narodili v Mexiku a 8% populace jsou Indiáni.
Původní indiánské obyvatelstvo má podle kulturních hledisek 56 etnických skupin a asi 30 skupin si zachovalo svou vlastní řeč. Podle počtu tvoří největší skupinu Náhuatlové v centrálním Mexiku (asi 1,3 mil.), a následovníci Mayů v Chiapasu, Tabascu a na Yucatánu (800 000). Dalšími velkými indiánskými skupinami jsou Zapotékové, Mixtékové, Tarakumarové a Otomiové. Více než polovina z 90 milionů Mexičanů má věk pod 20 roků. Velký počet dětí je důkazem možnosti hlavy rodiny, ale znamená také jako dříve záruku pro zaopatření ve stáří.

 

Politický systém: federální republika: Mexiko je republika s ústavou z roku 1917, ve které je zakotveno, že volební právo mají všichni dospělí starší 18 let. Hlavou státu i vlády je prezident (tzv. prezidentský systém), volí se na jediné šestileté období. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový Národní kongres. Z 500 členů poslanecké sněmovny jsou 3/4 voleny přímo a 1/4 podle počtu hlasů získaných jednotlivými stranami, všichni na 3 roky. 64 senátorů je voleno na 6 let, po dvou z každého státu. Každý stát si volí vlastního guvernéra a zákonodárný sbor, v případě federálního distriktu, což je hlavní město s okolím, guvernéra jmenuje prezident

31 států, 1 federální district některé státy: México -districto federal, Nuevo León, San Luis Potosí, Zacatecas, Hidalgo, Puebla, Oaxaca, Campeche, Tabasco, Veracuz, Chiapas, Yucatán

 

Vlajka: je tvořena třemi svislými pruhy. Zleva zeleným (nezávislost), bílým (čistota náboženství) a červeným (jednota spojení míšenecké, indiánské a španělské krve). Uprostřed je státní znak z roku 1823. Znak tvoří hnědě zbarvený orel stojící na nopálovém kaktusu, který roste z vody jezera; orel drží v zobáku zeleného hada, pod ním jsou do půlkruhu prohnuté ratolesti dubu a vavřínu svázané stužkou v národních barvách. Znak ilustruje starou aztéckou legendu, podle níž putující indiánský lid měl nalézt nový domov na ostrově uprostřed jezera, kde uvidí tuto scénu. V místě na jezeře Texcoco byl roku 1325 založen Tenochtitlán, dnešní hlavní město Mexika.

 

Časové pásmo: Mexiko má tři časové zóny. Podle nich je v Mexiku o 7 až 9 hodin méně, než ve střední Evropě. V hlavním městě Mexico D.F. je časový rozdíl - 7 hod. V době zavedení letního času v ČR dne 31.3. do zavedení letního času v Mexiku dne 7.4. časový posun krátkodobě - 8 hodin a poté již standardně - 7 hodin.

Měna: Jednotkou mexické měny je mexické peso (MXN), které má 100 centavos. Bankovky mají hodnoty 10, 20, 50, 100, 200 a 500 MXN, mince 5, 10, 20 a 50 centavos a 1, 2, 5, 10 a 20 MXN..

Jazyky:  Úřední jazyk Mexika, španělština však není zcela totožná se španělštinou, kterou se mluví ve Španělsku. Je zjednodušená a je zde řada odlišných slov převzatých z indiánských jazyků. Těch je zhruba okolo 300 (tedy těch hlavních). Nejrozšířenější je nahuatl, který se někdy používá na různých informačních tabulích či úřadech.

Nahuatl [nawatl], psáno též „náhuatl“, nebo také aztéčtina, je označení pro jazyk, respektive soubor 28 nářečí aztécké jazykové skupiny, rozšířený v horských částech centrálního Mexika v okolí hlavního města Ciudad de México. Podle oficiálních zdrojů jím hovoří na 1,5 milionu obyvatel (sčítání lidu z roku 2000 udává 1 448 936 mluvčích), tento údaj je však prvděpodobně podhodnocený. Velká část mluvčích, 86 %, je bilingvních a hovoří tedy i španělsky. Nahuatl patří spolu s mayskými jazyky k nejpočetnějším představitelům domorodých řečí Severní Ameriky.

Z nahuatlu pocházejí slova jako avokádo, chili, čokoláda, kojot, ocelot, název Mexiko a mnoho dalších místních jmen v této oblasti.

Vzor textu:

nahuatlu … Nochi tlakamej uan siuamej kipiaj manoj kuali tlakatisej, nochi san se totlatechpouiltilis uan titlatepanitalojkej, yeka moneki kuali ma timouikakaj, ma timoiknelikaj, ma timotlasojtlakaj uan ma timotlepanitakaj

česky … Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

 

….. dalšími 50 indiánskými jazyky mluví asi 5 mil. obyvatel

 

Náboženství: Nejvlivnější je v Mexiku římskokatolická církev, kterou vyznává asi 93% obyvatelstva. Již koncem 16. století obrátili misionáři většinu Indiánů na katolickou víru, ale přesto se Indiáni nikdy zcela nevzdali svých náboženských kultů. Kult původních náboženství, zejména na venkově, ovlivnil i rituál a ceremoniál katolické církve (tzv. mexický katolicismus). V době války za nezávislost stál vysoký klérus na straně Španělů. Ve válkách za reformu nebo v období mexické revoluce církev otevřeně podporovala diktaturu. K otevřenému střetnutí mezi katolickou církví a různými mexickými vládami došlo především v otázce církevního majetku a jejího vměšování do politických záležitostí státu. Politika katolické církve vzbudila značnou antiklerikální vlnu v celé zemi. Ačkoli katolická nauka ovlivňuje život mnoha Mexičanů (např. zákaz přerušení těhotenství), nemá církev – během koloniálního období nejbohatší vlastník země – žádný oficiální vliv. V roce 1857 byla vyhlášena odluka církve od státu, která byla nakonec zakotvena v mexické ústavě z roku 1917. Bylo zakázáno pozemkové vlastnictví církve.

teprve v roce 1992 zrušila vláda antiklerikální zákony a navázala diplomatické styky s Vatikánem. Církev byla uznána jako právnická osoba. Zástupcům církve je nyní dovoleno odevzdávat při volbách své hlasy a oficiálně provozovat náboženské školy. Církev se však nadále nesmí vměšovat do politiky. V poslední době se podařilo protestantským sektám, které slibují opravdový život na onom světě, získat větší počet přívrženců, především v chudobných oblastech jako Chiapas. To vede k rozdrobeným střetům ve společenství vesnic; tisíce jinak věřících byly již vyobcovány.

Podnebí: tropické až mírné podle nadmořské výšky; průměrná teplota v Ciudad de México od 12°C v lednu do 19°C v květnu; na pobřeží od 17°C do 24°C a v pouštních oblastech od 5°C do 40°C.

 

Průmysl a zemědělství:

využití půdy: pastviny 38%, lesy 22%, orná půda 13%, pouště 21%, ostatní 6%
hlavní zemědělské produkty a těžené suroviny: kukuřice, pšenice, ječmen, rýže, bavlna, cukr, káva, fazole, ovoce skot;

rudy:  uranu, mědi, manganu, železa, olova zinku, cínu, stříbra, zlata a rtuti, uhlí, ropa a zemní plyn, bauxit, síra
hlavní hospodářská odvětví: těžba a rafinace ropy a zemního plynu,zemědělství, hornictví, železářství a ocelářství, strojírenství, výroba hliníku, dopravních prostředků, cementu a textilu, hrnčířství
vývoz: ropa a zemní plyn, ropné výrobky, kovy, síra, textil, bavlna, cukr, chemické výrobky, stroje, spotřební elektronika

Mexiko se stalo jedním z největších světových producentů ropy a jeho zásoby se řadí na druhé místo na světě po Saudské Arábii. Nejvýznamnější naleziště ropy leží na východním pobřeží u města Tampico a ve státě Tabasco v příbřežních vodách Mexického zálivu. Ve velkém množství se v Mexiku těží síra, rudy mědi , olova, zinku a dalších kovů. I přes pokračující rozvoj průmyslu zůstává hlavním hospodářským odvětvím zemědělství, které zaměstnává třetinu obyvatel (průmysl čtvrtinu). V roce 1994 se Mexiko připojilo k Severoamerické dohodě o zóně volného obchodu (NAFTA), která umožňuje propojit kanadský a americký kapitál, technologii a odborné znalosti s mexickými přírodními zdroji a pracovní silou, a tak zajistit další rozvoj hospodářství.
Mexiko produkuje většinu potravin pro vlastní spotřebu a přebytky vyváží do Spojených států. Hlavními plodinami jsou kukuřice, čirok, pšenice, fazole a cukrová třtina. Na severozápadě se na vývoz pěstuje zelenina, ovoce, bavlník a kávovník.
 

Svátky a oslavy:   Mexičané rádi oslavují. Oslava se nazývá fiesta. Sejde se nejméně dvacet lidí, příbuzných, přátel nebo známých. Vzhledem k počtu lidí se fiesty odehrávají často venku, na dvoru nebo v zahradě domu, večer pak při světle lampiónů. Pro děti je připravena piňata, keramická nádoba obalená staniolem, barevným papírem a barevnými třásněmi. Uvnitř jsou bonbóny, drobné ovoce, ořechy, malé hračky a papírové vločky. Piňata visí na dlouhém provazu a dva účastníci oslavy tahají za konce provazu tak, aby piňata byla na dosah, ale ve stálém pohybu. Děti, seřazené podle stáří a velikosti, dostanou hůl a jejich cílem je nádobu zasáhnout. Všichni přítomní sledují s povyražením marné i úspěšné pokusy a bouřlivě povzbuzují tradičním popěvkem. Když přijdou na řadu dospělí, musí mít převázané oči a jejich snaha zasáhnout piňatu je doprovázena všeobecným veselím. Až je piňata prázdná – vysypaná nebo rozbitá – následuje úklid a začínají různé soutěže. K fiestě patří hodně hudby a samozřejmě tanec. Je-li fiesta oslavou v kruhu příbuzných, pak feria bývá výroční slavností, která zasahuje celé město a okolí. Je to vlastně výroční trh a výstava té výrobní činnosti, která v dané oblasti převažuje. Takže v městě Taxco, známém výrobou stříbrných předmětů, se koná fiesta stříbra. Jinde je feria výrobků z kůže, jinde feria květin. Můžete navštívit dílny zručných řemeslníků a pozorovat jejich práci. Večer na náměstí vystupují hudebníci a tanečníci. Zvuky mariachis, lidové písně a temperamentní děj na pódiu rozehřeje postávající diváky, kteří podupávají a přizvukují do taktu. Následuje volba královny krásy a o půlnoci ohňostroj. V poledních hodinách začíná být velké vedro, které se odpoledne stává úmorným. A tak Mexičané, podobně jako Španělé a obyvatelé Latinské Ameriky tráví siestu. Siesta vznikla již v době těžkých ručních prací na polích nebo stavbách, kdy tato práce pod žhavým sluncem je velmi vyčerpávající. A tak odpolední spánek a odpočinek, tedy siesta, není znakem lenosti nebo přejedení, ale téměř nevyhnutelností. Ve městech, kde je zavedena klimatizace i do výrobních hal, se siesta nedrží. Ale na prostém venkově rolníci starou tradici dodržují.

Nejvýznamnější svátky - 1. leden - Nový rok, 6. leden - Tři králové, 5. únor - Den ústavy, 21. březen - narozeniny Benita Juáreze, 1. květen - Svátek práce, 5. květen - Cinco de Mayo (5. květen, výroční den vízězné bitvy nad francouzským i interventy 1862), 15.-16. září - Den nezávislosti, 12. říjen - Dia de la Raza (Den rasy, den objevení Ameriky Kolumbem a vytvoření nové rasy - míšenců mesticů), 1.-2. listopad - Památka zesnulých, 20. listopad - Den revoluce (1910), 12. prosinec - Panna Marie Guadalupská, 25. prosinec - Navidad (Vánoce). Pohyblivé svátky: Zelený čtvrtek, Velký pátek, Velikonoční pondělí, Nanebevstoupení Páně, Svatodušní pondělí.

Kromě oficiálních církevních a státních svátků se v Mexiku koná řada různých oslav, které mají regionální charakter. Mexický kalendář obsahuje přes 5 000 národních slavností...

Zábava: Nejoblíbenější zábavou Mexičanů jsou býčí zápasy, které mají stejný průběh jako ve Španělsku. Typickým mexickým sportem a slavností je charreria. Její počátky spadají do období příchodu Španělů, kdy byl do Mexika přivezen kůň. Vrhání lasem, postavení dobytčete trhnutím za ocas, krocení koně, to vše bylo součástí práce honáků, vaquerů, mexických kovbojů. Při slavnostních příležitostech nosí charros kazajku zdobenou tepaným kovovým zapínáním, přiléhavé kalhoty s koženým opaskem a velkou sponou, bílou košilí s uvázaným barevným šátkem a obrovské sombrero. Nohavice jsou chráněny koženými návleky a nohy vězí ve vysokých zdobených botách. V Mexiku se hraje stará baskická hra pelota. Základem peloty je odbíjení malého míčku pálkami nebo raketami proti vysoké zdi. Míček je z gumy nebo kůže. Hráči jednoho družstva jej vypalují proti stěně tak, aby ho soupeř nemohl vrátit zpět. V posledních letech ustoupila pelota kopané a baseballu. Nejrozšířenější společenskou hrou, kterou se vášnivě baví dospělí, je v Mexiku domino.

V Mexiku se hraje stará baskická hra pelota. Základem peloty je odbíjení malého míčku pálkami nebo raketami proti vysoké zdi. Míček je z gumy nebo kůže. Hráči jednoho družstva jej vypalují proti stěně tak, aby ho soupeř nemohl vrátit zpět. V posledních letech ustoupila pelota kopané a baseballu. Nejrozšířenou společenskou hrou, kterou se vášnivě baví i dospělí je v Mexiku domino.

 

Něco z dopravy:  Z důvodu omezení automobilového provozu v hlavním městě Mexiku je zde zaveden systém zvaný "Hoy no circula" (Dnes nejezdí), což znamená, že podle koncového čísla SPZ jeden den v týdnu automobil zůstává odstavený mimo provoz. Toto opatření se vztahuje i na automobily cizích SPZ.
Cestovat lze po placených či neplacených dálnicích (značeny ”CUOTA” a ”LIBRE”). Poplatky za užití dálnic jsou poměrně vysoké, neplacené dálnice jsou však ve špatném technickém stavu a někdy na nich dochází k přepadávání. Stopování nedoporučujeme. V Mexiku není absolutní přednost chodců a při přecházení silnice i na semaforem řízené křižovatce je nutná opatrnost.

 

Povrch a poloha Mexika: je značně složitý a různorodý. Mexické území tvoří v podstatě mohutný poloostrov severoamerického kontinentu, protažený jihovýchodním směrem. Jeho vrcholek leží na Tehuantepecké šíji a odtud mexické území přechází do Chiapasu a na poloostrov Yucatán.
Mexické území se horopisně z největší části přimyká k severoamerické kordillerské soustavě, která na něm vytváří rozsáhlou vysočinu, jež se zdvihá postupně k jihu. Jejím jádrem je náhorní plošina Mesa central (meseta), kterou prostupují horské hřbety a kotliny.
Mexická vysočina je při obou oceánech ohraničena horskými pásmy pohoří Sierra Madre Oriental (východní Sierra Madre) a Sierra Madre Occidental (západní Sierra Madre). Na jihu se Mexická vysočina nazývá Anáhuácká vysočina („země bez vody“) a zvedá se do výše 2000 m. Nejdůležitější částí jsou dvě kotliny, v nichž došlo ke koncentraci obyvatelstva - Mexické a Tolucké údolí. Obě jsou velmi úrodné.
Na jihu Mexické vysočiny vystupuje významné pásmo s několika menšími pohořími, která tvoří jihomexické vulkanické pásmo Cordillera Neovolcánica. Nejvyšší hory: Pico de Orizaba (5 699 m), Popocatépetl (5 452 m), Ixtaccíhuatl (5 280 m ), Colima (4 340 m). Tato část území bývá postihována zemětřeseními tektonického původu, celá řada sopek není ještě vyhaslá.
Na východ od Tehuantepecké šíje (výška 207 m, šířka 210 km) se zvedá pohoří Sierra Madre de Chiapas, které přechází do Tabaské nížiny a ta navazuje na rozsáhlou suchou a zkrasovělou vápencovou tabuli Yucatánského poloostrova.
Mexiko má poměrně málo řek. Největší řekou je pohraniční Rio Grande del Norte, dlouhá 3023 km. Z přítoků, které přijímá ze suchého zemského území, je významnější jen řeka Conchos. Několik větších řek je na atlantském pobřeží, které je bohatší na srážky. Nejdůležitější z nich je Panuco (680 km), která ústí do Mexického zálivu u města Tampico. Západní pobřeží má četné kratší řeky, které prudce spadají s pobřežních horských pásem a mají proto značný energetický význam. Jsou to Yaqui (600 km), Fuerte (540 km), Rio Grande de Santiago (800 km), která protéká největším mexickým jezerem Lago de Chapala (1057 kilometrů čtverečních) a na jihu řeka Balsas. Největší řeka mexického jihu Usumacinta (1 000 km) je řekou hraniční.

 

Mexiko leží v nejjižnější části severoamerického kontinentu. Je jižním sousedem Spojených států a jejich společnou hranicí tvoří na více než 1 200 km řeka Río Bravo del Norte (Rio Grande) z celkových 2 597 km NA jihu  se území stále více zužuje až k nízké a úzké Tehuantepecké šíji, která je geografickou hranicí Severní Ameriky a kde jsou Atlantský a Tichý oceán od sebe vzdáleny pouhých 216 km. Mexiko překračuje teoretické hranice kontinentu a pokračuje až k hranicím s Guatemalou a na vápencovou plošinu Yucatánského poloostrova, který zároveň odděluje Mexický záliv od Karibského moře.

Na jihu hraničí Mexiko s Guatemalou (962 km) a Belize (176 km). Celková délka mexického pobřeží je 9 219 km. Na západě je to pacifické pobřeží (6 608 km). Na východě atlantské pobřeží (2 611 km), část východního pobřeží oblévá Mexický záliv a část Karibské moře. Rozloha mexického území je téměř 2 milióny kilometrů čtverečních, po Brazílii a Argentině je Mexiko třetí největší zemí Latinské Ameriky. Ostrovy nejsou příliš významné. Některé jsou využívány jako rekreační střediska, např. Cozumel a Mujeres v Karibském moři. Maximální délka mexického území mezi nejseverozápadnějším a nejjihovýchodnějším územním bodem je 3200 km

Mexiko je zemí kontrastů, ve které najdete zasněžené vrcholky hor, vysoko položenou náhorní plošinu i tropické deštné lesy. Vysoko položená náhorní plošina zabírá téměř dvě třetiny země, po obou stranách ji lemují pobřežní nížiny. Dvě pásma hor, Sierra Nevada na západě a Skalisté hory na východě sem přecházejí ze Spojených států. V Mexiku se jmenují Sierra Madre Occidental a Sierra Madre Oriental, obě pásma měří přes 3000 metrů, ale některé vrcholky dosahují až 5000 metrů. Kotliny, říční údolí a štíty hor člení náhorní rovinu na řadu menších oblastí. Běžná jsou tu zemětřesení a sopečná činnost(včetně Popocatepetlu). Většinu východních pobřežních nížin tvoří bažiny, zejména v jižním Mexiku. Na západním pobřeží je hornatý Kalifornský poloostrov.

 

Největší řeka: Rio Grande del Norte (3 023 km).

 

Největší jezero: Lago de Chapala (1057 kilometrů čtverečních).

 

Nejvyšší hory:

Pico de Orizaba (nebo také Citlaltépetl  [Sitlaltepetl], - z jazyka Nahuatl kde citlalli znamená hvězda a tepetl je hora/ španělsky Pico de Orizaba/ Orizaba/ ) je s 5 636 m nejvyšší horou Mexika a třetím nejvyšším vrcholem Severní Ameriky. Nachází se 120 km na západ od města Veracruz ve východní části země. Je to činná sopka, kráter 300 m hluboký, v průměru 400 m. Nad 4400 m n.m. zaledněná

I jeho původní jméno Citlaltépetl, aneb Hvězdná hora, si jen málokdo vybaví a svět jej zná především jako „Horu u Orizaby“.
Citlaltépetl leží ve státě Veracruz, ve východní části transmexického sopečného pásu. Vyrůstá z hlubinného zlomu, který odděluje náhorní plošinu od pobřežních planin, a jako král už po dlouhá léta blahosklonně shlíží na své rozsáhlé území. Za jasných dnů lze z jeho vrcholku spatřit 100 km vzdálenou hladinu Mexického zálivu na východě i horské milence Popocatépetl a Ixtaccíhuatl na západním obzoru.
Se svými 5610 metry nadmořské výšky je Hvězdná hora nejvyšší v Mexiku a třetí nejvyšší v celé Americe - po Mount McKinley (6194 m) a Mount Logan (5951 m). Její vrchol, dokonalý zasněžený kužel, pokořili v roce 1848, jako první v psané historii, F. Maynard a G. Reynolds. Od té doby hora zlákala mnoho dalších. Ne vždy je však ke svým návštěvníkům milostivá a zejména její severní cesta má na svědomí řadu životů. Hvězdná hora také nebyla vždy jen obrazem klidu a míru. Její dlouhý životopis je plný bouřlivých sopečných erupcí. Jen za posledních 13 tisíciletí vyvrhla tuny lávy, prachu a nezpevněných sopečných vyvrženin (pyroklastik), které se valily do říčních údolí a ničily vše, co jim přišlo do cesty. Při všech těchto erupcích, k nimž docházelo v intervalech 1000 až 2000 let, postupně rostl i sopečný kužel, který je složený ze střídajících se vrstev lávy a popela, a proto se řadí k sopečnému typu takzvaných stratovulkánů. Dnes má úctyhodné rozměry – kolem 1500 m do výšky a 4000 m v průměru u základny.
K poslednímu velkému výbuchu došlo, s ohledem na věk sopky, poměrně nedávno, před 3400 lety. Vůbec naposledy se pak hora ozvala roku 1687. Tehdy z ní ovšem uniklo jen trochu sopečného prachu a od té doby o sobě nedala vědět. Zcela jistě to však nebylo její poslední slovo a geologické prognózy naznačují, že tato zdánlivě neškodná sopka se může znovu probudit.
Jestli se poklidný Citlaltépetl ještě kdy stane „popocatépetlem“ neboli „kouřící horou“, je zatím ve hvězdách - až tam, kam také sahá jeho vrcholek, který se tyčí nad okolní krajinou jako prostředník mezi nebem a zemí. Lidé, kteří Hvězdnou horu pojmenovali, ji takto vnímali. Uctívali ji s vědomím, že z nadzemských sfér přináší déšť, hromy i blesky, stejně tak jako hvězdná rozhodnutí o lidském osudu.

 

  

Vrchol Citlaltépetlu je jeden ze tří neustále zasněžených ledovců v Mexiku, ostatní jsou Popocatépetl a Iztaccíhuatl.

 

Popocatépetl … 5452m

Popocatépetl [popokatepetl] (zkráceně El Popo) je sopka v centrální části Mexika, leží zhruba 72 km severovýchodně od Ciudad de México. Je určitě nejznámějším, a po Pico de Orizaba  druhým nejvyšším vrcholem Mexika. V současné době je aktivní, takže na ni není možné vystoupit. Jméno Popocatépetl pochází z původního indiánského jazyka Nahusto, konkrétně ze spojení slov popōca „kouřit“ a tepētl „hora“, tedy kouřová hora. Popocatépetl je spojen 3000 metrů vysokým sedlem Paso de Cortéz s druhým vulkánem Iztaccíhuatl (5230 m). Popo se nalézá mezi městy Mexico a Puebla – z obou je při dobré viditelnosti vidět pouhým okem. Vrchol sopky je celoročně pokryt sněhem a ledem, často jsou nad vrcholem vidět mračna pocházející z probíhajících vulkanických procesů.

Popo je v současné době aktivní, poslední vulkanická aktivita pohrozila v roce 2000 (vláda tehdy nechala evakuovat zhruba 25 000 lidí). Tato vulkanická série se datuje od roku 1947, největší erupce byla zaznamenána 21. prosince 1994, kdy popel a plyny pokryly oblast do vzdálenosti až 25 km. Z důvodu vulkanické aktivity je od roku 2000 zakázán výstup na svahy a vrchol (s výjimkou vědeckých expedic), oblast od průsmyku Paso de Cortéz střeží armáda. Výstup bez omezení je možný na sousední vrchol Iztaccíhuatl.

Hora byla od nepaměti posvátná, první výstup v éře španělských kolonizátorů byl veden Diegem de Ordaz již v roce 1519. Na svazích sopky se nacházejí kláštery z 16. století, jsou zařazeny na seznam Světového kulturního dědictví.

 

Iztacíhuatl  - 5286 metrů ( hruď ženy, nebo také  Bílá žena ), však dobyl svoji pověst díky blízké poloze k hlavnímu městu Mexika (asi 60 km) a také známa milostná legenda láká ročně řadu turistů k poznání Popocatepetlu.

 

Krásná dívka Ixtaccíhuatl byla jedinou dcerou a dědičkou mocného vládce Aztéků. Když byl její otec už starý, ohrožovali jeho říši nepřátelé ze všech stran. Vládce si sezval na pomoc nejudatnější bojovníky svých podmaněných kmenů a slíbil svou zemi i dceřinu ruku tomu, kdo nepřátelská vojska porazí a zažene na útěk. Nejstatečnějším válečníkem byl Popocatépetl. Již dlouho miloval krásnou Ixtaccíhuatl a ani ona nezůstávala k jeho lásce lhostejná. Válka byla dlouhá a plná krveprolití. Když už se chýlila ke konci, rozhlásili Popocatépetlovi soupeři, že mladík byl zabit v boji. Tehdy Ixtaccíhuatl náhle onemocněla podivnou nemocí, chřadla a brzy nato zemřela. Veliký byl zármutek Popocatépetla, když se vrátil domů a zjistil, že dívka již nežije. I pro něho ztratil život smysl. Postavil obrovskou pyramidu a na její vrcholek položil dívčino tělo. Vedle vystavěl druhou pyramidu, na kterou se postavil s pochodní v ruce, aby osvětloval věcný sen své milované. Plynuly roky a sníh zasypal dívku i odvážného bojovníka. Nedokázal však uhasit planou pochodeň. Hoří dodnes, žhavá a neuhasitelná, jako byla silná láska Popocatépetlova ke krásné Ixtaccíhuatl.

Iztacíhuatl má skutečně podobu ležící ženy.

 

Flóra:  Na jihu a východě se setkáváme s tropickou flórou v typickém deštném lese. Různé druhy palem propletených liánami, oživeny pestře zbarvenými orchidejemi. Pěstuje se zde palma olejná, cukrová třtina, sisal, kokosovník, kakaovník, káva a kukuřice. Pod hranicí věčného ledu na vrcholcích hor nalézáme naopak severoamerickou holoarktickou flóru. Přestože povrch Mexika není příliš zalesněn ( 18% ), druhů stromů zde roste celá řada. Zvlášť četně se vyskytují cedr, dub a borovice, ve vyšších polohách jedle. Hospodářský význam má i dřevo tropických stromů, užívané v nábytkářském průmyslu (mahagon) nebo k barvení kampešek. Charakteristickou rostlinou celého Mexika je kaktus – kolem 300 druhů. V horských oblastech Mexika se pěstuje cukrová třtina, káva, pšenice a proso. Severněji se nacházejí pastviny a louky. V Mexiku se pěstuje také velké množství tropického ovoce a různé zeleniny, zejména chili a rajčata. Zcela na severu země se daří bavlníku, zejména při ústí řek Colorado a Rio Grande

Fauna:  čítá tisíce druhů, z nichž většinu tvoří hmyz. Velice nepříjemní jsou moskyti, přenášející malárii a žlutou zimnici. V Mexiku nacházíme zvířata, žijící v obou částech amerického kontinentu. Ze Severní Ameriky pocházejí medvědi, vydry, jeleni a srnci, z Jižní pak jaguár, pásovec, mravenečník a množství opic. Žijí zde i dikobrazové, různí hlodavci a mnoho dalších savců jako například tapír. Ze zvířat, která dovezli do Ameriky až Evropané, najdeme ve volné přírodě divoké potomky španělských koní. Dále se v Mexiku vyskytuje mnoho obojživelníků a plazů. Největší nebezpečí představují četní a prudce jedovatí chřestýši. Z ptačí říše můžeme jmenovat zase řadu druhů, od maličkých kolibříků až po supy a orly. Nejznámějším mexickým ptákem je však patrně krocan, divoký předek dnes po celém světě rozšířeného krocana domácího.

 

Mexická kuchyně: Současná mexická kuchyně je velmi bohatá a každého návštěvníka oslní svou barevností a rozmanitostí chutí. To je dáno zejména velkým množstvím používaného ovoce a zeleniny. Mezi tradiční „domácí“ druhy ovoce patří například papája, guanábana, guayaba, ananas či sapote, velmi oblíbené je i avokádo, označované někdy jako máslo starých Mayů. V místních zahradách a sadech však postupně zdomácnělo i ovoce, které staří Indiáni neznali - meruňky, broskve, jablka, hrušky, pomeranče, citrony, limetky, grapefruity, fíky – všechny tyto druhy dnes tvoří běžnou součást mexické kuchyně. Zelenina byla již od nepaměti významnou složkou domorodého jídelníčku. Mezi nejrozšířenější druhy patří červená, žlutá a zelená rajčata, různé druhy paprik (včetně proslulých chilli papriček), sladké brambory, tykve, maniok či dýně, španělský „dovoz“ přispěl do místní kuchyně například cibulí, česnekem, ředkvemi, zelím či kapustou.


Avšak základem obživy je v mexické kuchyni KUKUŘICE, která tvořila od nepaměti základ místního jídelníčku a podle pověstí z ní byli dokonce stvořeni první lidé..  Z kukuřičné mouky se připravuje tortilla, horká – tenká -  kulatá placka, která doprovází takřka každý mexický pokrm. Tortila je zároveň chlebem, talířem a lžící. Tortily mohou být pečené, pražené nebo tvrdě vypečené, naplněné nebo obložené a podle toho se pokrm nazývá:

 

Enchiladas: přeložená tortila, naplněná drůbežím masem. Může být zapečená s kyselou smetanou (a la suiza), s rajčaty (entomatadas) nebo s fazolovou kaší (enfrijoladas) – velmi oblíbené

 

Tacos: srolovaná tortila s kousky masa a omáčkou salsa - každý kraj má své vlastní tacos. K nejpopulárnějším patří například tacos de chicharrón či tacos de carnitas..

 

Chalupas: dvě zapečené tortily s náplní z masa a fazolové kaše.

 

Chilaquiles: rozřezané tortily s chilí omáčkou a párkem.

 

Tosatadas: tenké opečené tortily obložené fazolovou kaší, salátem, kousky drůbežího masa, nasekanou cibulí a nastrouhaným sýrem.

 

Quesadilla: opečená tortila naplněná sýrem nebo zeleninou (flor de calabaza/květy cukety, hongos/houby).

 

Carnitas jsou malé kousky masa opečené v omastku. Ciles rellenos jsou zelené pepřové lusky naplněné masem, rybou nebo sýrem.

 

Tamales mají indiánskou tradici. Kukuřičná kaše se smíchá s tukem, udělají se knedlíčky, a ty se plní masem a zeleninou nebo se dělají sladké a plní se ovocem. Knedlíčky se zavinou do kukuřičných nebo banánových listů a dusí se v páře.

 

Frijoles je fazolová kaše, bohatá na bílkoviny a výživná, která je hlavní přílohou ke mnoha mexickým pokrmům, u kterých je dávána přednost drůbežímu masu (kuře - pollo, krocan - guajolote). Salsa mexicana nebo pico de gallo je ostrá omáčka z červených rajčat, chilí, cibule, citrónové šťávy a koriandrové natě. Salsa nechybí v žádné mexické jídelně, ani v pouličních stáncích.

 

Téměř ke každému pokrmu s kukuřičnou plackou patří mexická omáčka zvaná salsa. Vyskytuje se v nepřeberném množství druhů. Jejich sjednocujícím znakem je však pálivá, často až ohnivá příchuť. Ta je dána přítomností papriček chilli. V Mexiku rozlišují několik desítek druhů těchto pálivých papriček (habanero, jalapeno, serrano, morita, chipotle, guajillo aj.). Používají se čerstvé, sušené i nakládané. Požití salsy se v Mexiku zřejmě nevyhnete. Pokud však pálivé chuti příliš neholdujete, rozhodně se nedotýkejte salsy červené (červená rajčata a různé druhy

chilli papriček), která je většinou nejostřejší. Jestliže obsahuje yucatánské habaneros, může se její požití pro netrénovaného borce rovnat sebevraždě. Vynikající je guacamole, salsa z avokáda, cibule, česneku a chilli papriček. Většinou je pouze mírně pálivá a její ochutnání stojí za trochu toho případného „ohnivého“ rizika.

 

Druhou nejvýznamnější potravinou místní kuchyně hned po kukuřici jsou fazole. Podávají se buď jako příloha, nebo slouží i jako hlavní jídlo. Mezi nejzákladnější recepty patří například rozmačkané smažené fazole s čerstvou chilli omáčkou (frijoles refritos), které lze podávat k řadě mexických jídel včetně tradičních huevos rancheros (vejce po vesnicku – v podstatě se jedná o trochu syrová volská oka).
Maso již není, na rozdíl od předhispánských dob, jen privilegiem bohatých a v současnosti tvoří standardní součást jídelníčku většiny Mexičanů. Tradičním masitým pokrmem jsou například tampiguena - opečené tenké plátky hovězího masa s oblohou tvořenou mj. fazolemi, salsou, sýrem, cibulí a tortillou.. Z hovězího se také připravují fajitas (grilované kousky masa v pikantní omáčce). Delikatesou jsou kořeněné klobásky z vepřového masa (chorizo). Mleté vepřové se také často používá jako náplň do paprik. Pověstnou specialitou poloostrova Yucatán je vepřové maso pečené ve zvláštní zemní peci (cochinita pibil).
Za ochutnání jistě stojí mexické polévky. Rozeznat lze dva základní druhy – bíle polévky (cremas) a vývary (sopas). Vynikající je například místní česnečka (sopa de ajo) nebo cibulačka (sopa de cebolla ).

Důležitou složkou mexického jídelníčku byly a stále jsou ryby a ostatní dary moře. Legenda praví, že ani na stole aztéckého vládce Montezumy nesměly chybět čerstvé mořské ryby. Hlavní město aztécké říše Tenochtitlan však leželo poměrně hluboko ve vnitrozemí, a proto musela rychlou dopravu ryb z Mexického zálivu zajišťovat zvláštní štafeta běžců.
Mexická kuchyně nedala světu pouze kukuřici či rajčata. Španělé zde nalezli i řadu pochutin, které si v Evropě záhy získaly velkou oblibu. Z těch nejznámějších jmenujme například kakao nebo vanilku.

 

Kromě jiného se v Mexiku pěstuje asi padesát druhu fazolí a přes 140 různých odrůd chilli paprik, z nichž každá má svou charakteristickou chuť a vzhled.

 

V celé střední Americe se produkuje obrovské množství nejrůznějších druhů sýrů a každá lokalita má samozřejmě vlastní speciality. Vedle kozích a kravských sýrů se zde setkáme s tvarohovými druhy podobnými naší lučině nebo balkánskému sýru, ale i se zrajícími druhy jako je náš pivní sýr, romadúr, olomoucké syrečky, žumbera či maršovský sýr a také se sýry tvrdými, které lze srovnat s čedarem, ementálem, moravským bochníkem či goudou, s tvrdými sýry ke strouhání a v neposlední řadě i se sýry uzenými. Na každé tržnici najdete několik desítek sýrů a dokonce i několikero druhů brynzy
 

Mexické nápoje: typických nápojů má Mexiko celou řadu:

Atole - je rozvařená kukuřičná hmota, zředěná vodou, osolená, připomínající mléko. Je to tisíce let starý nápoj, který si každý Indián nosil sebou na kukuřičné pole jako osvěžující a posilující součást stravy při práci.

 

Pulque - zkvašená šťáva z agáve maguey, něco mezi burčákem a pivem ( „nápoje pro chvíle sváteční a pro lidi starší 52 let“ )

 

Čokoláda - ochucená medem, pálivým chile, vanilkou a novým kořením, teplá nebo studená, silně slazená

 

Káva café de olla  - se skořicí a hnědým cukrem

 

Sangrita  - rajská šťáva s pomerančem, citronem, cibulí, pálivým chile, osolená

 

Mexické pivo  - cerveza

 

Kokteily  - margarita (tequila, pomerančový likér a citrónová šťáva)

 - piňa colada (kokosové mléko, ananasová šťáva, rum)

 

Tequila –  se získává z modrých květů agáve, které se pěstují na rozsáhlých polích. Ačkoliv tyto rostlinky vypadají jako kaktusy, patří do čeledi liliovitých. Pomalu se vypínají za sluncem a trvá celých osm až dvanáct let, než jsou připraveny ke zkapalnění. Poté, co se modré agáve dostanou do lihovaru, kladou se do obrovských pecí, kde se pod parou dusí. Škrob se přeměňuje na cukr, tekutina vytažená z rostlin se dále kvasí, destiluje, testuje a nakonec se slévá do lahví. Výsledkem je stoprocentně čistá modrá agáve v kapalné formě. Může se smíchat s cukrovou třtinou a dalšími přídavky. Přitom dochází k redukci jejího obsahu, který ale nesmí být nižší než 51 procent. Takto přichází na svět oblíbená tequila Cuervo Gold Label (Zlatá tequila) a další podobné výrobky.

Pokud se lihovina nechá ve stoprocentní formě agáve a dále se již nemíchá, vzniká průzračná bílá nebo stříbrná tequila. Ta se po destilaci uzavře v lahvích, které jsou skladovány v dubových sudech. Po dvou měsících se nápoji říká "reposado" (do češtiny by se to dalo přeložit jako odpočívající), po roce si vyslouží přezdívku "anejo" (připojený).

Narozdíl od vína se tequila v láhvi tolik nemění.

 

Aby člověk pochopil duši tohoto silného nápoje, je záhodno vydat se do města Tequila, které leží v jihozápadním Mexiku ve státě Jalisco. Jak název napovídá, má s lihovinou hodně společného. Aby ne, když odsud pochází zhruba 98 procent veškeré tequily. Obyvatelé této oblasti jsou patřičně hrdí na svůj poklad a střeží ho jako oko v hlavě, stejně jako Francouzi pečují své vinné klenoty v Bordeaux a Champagne.

 

Něco pověr o tequile:

Je tequila stejná jako mezcal?
Není to pravda. Tequila se vyrábí pouze z jednoho druhu agáve, mezcal může být vyroben z osmi různých druhů. Nejznámější je espadin. Druhý velice známý druh - tobala je vzácnější a také mnohem dražší. Tequila se zahřívá v parních pecích, ale mezcal se praží na dřevěném uhlí v kónických jámách zakrytých palmovým listím a hlínou. Dodává mu to kouřové aroma. Tequila je destilovaná dvakrát, mnohé značky i třikrát. Mezcaly většinou jednou, větší značky používají dvojitou destilaci. Až do pozdních let 19. století, kdy se tequila stala samostatným destilátem z agáve, mezcal (nebo vino Mezcal) a pulque patřily k nejoblíbenějším alkoholickým nápojům v Mexiku. Než byla tequila uznána zákonem jako produkt se všemi pravidly, bylo dovoleno pít mezcal jen aristokratům

 

Tequila se vyrábí z kaktusu?
Tequila se vyrábí jen z jedné rostliny, která nese botanický název Agave Tequilana Weber, je nazývaná také agáve azul - tedy modrá agáve. Agáve azul je sukulentní rostlina (schopna zadržovat vodu) a patří s ostatními druhy agáve do čeledi rostlin liliovitých. S kaktusy má málo společného a má naprosto odlišný životní cyklus. V Mexiku je známých 136 druhů agáve a její historie je stará více než 9000 let. Pouze z Agave Tequilana Weber lze vyrábět tequilu, pro jiné typické regionální mexické nápoje jako např. sotol, raicilla, bacanora nebo pulque se používají jiné druhy.
Žádný mexický alkoholický nápoj není z kaktusu, jedlé druhy se používají do ovocných drinků, salátů či jiných jídel

 

A jak je to s červem?

Červ, jak lze zjistit, je larvou motýla a nejčastěji ho naleznete v lahvích mezcalu (samozřejmě ne všechny značky mezcalu přidávají gusano do lahví).

Mezcal - je uzená tequila s housenkou "guzano" (kdo láhev dopije, sní červa a za trest přinese novou láhev mezcalu).

Xanath  - kořalka z vanilky  -  čirá, nesladká a nehořká lahodná a voňavá pálenka

Káva - která je vyvážena. Kvalitě a vůni středoamerické kávy se vyrovná jen káva kolumbijská a brazilská. V Mexiku korunují kávu špetkou mleté skořice

 

Mexické speciality:

Guzanos - lahůdkové housenky, žijící převážně na listech agave. Housenka Guzano Rojo se přidává
do specielní tequily Mezcal, ten, kdo ji dopije, musí červa sníst a koupit další láhev.

Guzano Rojo  k tequile se přidává tato pražená housenka mletá a smíchá se solí, používá se místo obyčejné soli.

 

Guzano de Maguey - velikosti malíčku, která se praží se na tálu a pojídá se jako pochutina, vzdáleně podobná našim bramborových chipsům; je však překvapivě lahodná.

Chapulines - luční koníci. Praží se na tálu - jsou pak výborní a křupaví, konzumují se včetně tykadel a nožiček. Cizinci na ně však mohou na tržištích narazit jen pokud mají bližší kontakt s místními obyvateli, neboť prodej Chapulines je zakázán.

 

 

                                                      Česko - španělský slovníček